Česká republika dnes slaví 103. výročí od vzniku samostatného československého státu, tradičně se pak koná několik aktů spojených s oslavami. Předávají se státní vyznamenání, prezident by měl jmenovat nové generály, noví příslušníci Armády ČR skládají přísahu, koná se armádní přehlídka nebo se pokládá věnec k hrobu Neznámého vojína na pražském Vítkově. Letošní oslavy se však nesou v duchu naprosto jiných událostí a diametrálně se tak liší od své předchozí podoby.
28. října 1918 se sešli zástupci Národního výboru československého, vydali zákon o zřízení samostatného státu československého a zveřejnili provolání o vzniku Československa. Podepsáni pod nimi byli tzv. „Muži 28. října“ – tj. Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup. Toto jsou obecně známé skutečnosti a není třeba se jimi více zabývat. My, studenti, generace Z tento svátek vnímáme již jako samozřejmost – nemusíme do školy, zavřené obchody, otevřené instituce. S tím se nám také pojí tradiční předávání státních vyznamenání a následné propírání médií, že „tenhle si to ocenění zasloužil, támhleten ne, tamten to má zas jen kvůli přátelství s prezidentem“ apod. Je to smutné, ale je to tak, nicméně k 28. říjnu to patří. Letos je všechno jinak, prezident republiky je za nejasných podrobností stále v nemocnici, oslavy se přesunuly na 1. ledna a poprvé od roku 1995 (když nepočítáme loňský covidový ročník) se tak vyznamenání nebudou konat v dnešní den. Bude mít tento fakt nějaký důsledek? Nejspíše ne. Bude se konat státní vyznamenání v lednu? Kdo ví. Zdraví prezidenta republiky je novým státním tajemstvím, zpráva ÚVN uvedla, že v nynější situaci není schopen vykonávat svůj úřad. Do nemocnice byl prezident převezen 10. října, tedy den po skončení voleb do poslanecké sněmovny. Náhoda? Celé situaci nepomáhá ani video od vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Vratislava Mynáře, které vyvolává více otázek než odpovědí. Podepsal, či nepodepsal, svolal, či nesvolal … odvolil, či neodvolil? To je v tuto chvíli na každém z nás.
K svátku nepatří jen symbolické udílení státních vyznamenání, ale také důležitější úkony typu jmenování generálů. Letošní složení přísahy nových příslušníků Armády ČR se konalo mimo zdi Pražského hradu a přihlížel jim „pouze“ ministr obrany Lubomír Metnar. Akt spojený se jmenováním se sice přímo netýká 28. října, ale může vést, tak jako nejmenovaní generálové, k paralýze celého systému. Česká republika se dlouhodobě potýká s nedostatkem soudců, připraveno k podpisu je 50 jmenovacích listin. Kdy však dojde k jmenování nikdo nedokáže říct. Postupem času může také dojít k oslabení diplomatické schopnosti ČR, nyní jsou sice všichni velvyslanci jmenovaní, ale minimálně 8 představitelů cizích zemí čeká na podpis o přijetí k misi v ČR. Toto je jen stručný výčet toho, co všechno nám situace kolem Miloše Zemana přináší. A také víme, co nám rozhodně nepomáhá – tj. mlžení o jeho zdravotním stavu.
Svátek republiky je vždy příjemným dnem, všude vlají české vlajky, tramvaje jsou nazdobeny jejich miniaturami a po celé zemi dochází k aktům úcty k zakladatelům samostatného Československa. Tradičně se pak skloňuje jméno Tomáš Garriguea Masaryka, prvního československého prezidenta. To oni stáli za ideály samostatného suverénního národa a nám nezbývá než na tyto ideály nezapomínat a věřit, že po letošních říjnových volbách bude líp. Choďme mezi lidi, bavme se s nimi, sdílejme své pocity, a hlavně nebuďme lhostejní.
Text a foto: Tomáš Kouba
Autor je student Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, vyjadřuje pouze jeho osobní názor, který nemusí být shodný s názorem ostatních studentek či studentů a členů Politologického klubu Univerzity Karlovy.