Extremismus rezonuje společnostmi napříč celým světem a neodmyslitelně hraje historickou roli i v krizích. Extremismu, jeho projevům v krizi a jeho roli v současné situaci se věnovala další online debata Politologického klubu Fakulty sociálních věd. Pozvání přijali odborníci na extremismus Lubomír Janků z Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra, Miroslav Mareš z Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity a Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Záznam z debaty je k dispozici na Youtube kanálu Politologického klubu.
Debatu zahájil moderátor Benjamin Horák shrnutím zprávy o extremismu na území České republiky zveřejněné Ministerstvem vnitra. Ta uvádí, že role xenofobních a radikálních hnutí byla ovlivněna pandemií a jejich kritika směřovala převážně k neschopnosti EU či NATO adekvátně reagovat na vzniklou situaci. Lubomír Janků z odboru bezpečnosti ji okomentoval slovy: „Tak jako na jakékoliv jiné zásadní společenské krizi se i na té koronavirové extremistické skupiny v uvozovkách přiživují, ale do veřejné debaty moc nepřispívají.” Mirolav Janků popsal také pandemii jako další ze standardních scénářů vzestupů a pádů extremistické scény, kterou současná krize razantním způsobem neovlivnila.
Miroslav Mareš navázal odpovědí na téma, jaký vliv má koronavirová krize na extremismus. „Lidé jsou frustrováni, mají potřebu si vztek vybít a mají pocit, že internet je anonymní médium, kde pro to mají prostor. Nedostatek sociálního života zvyšuje počet lidí, kteří se tak cítí.” V neposlední řadě zdůraznil, že extremistickou scénu posilují převážně konspirační teorie a dezinformace. Lubomír Janků souhlasil s rozmachem šíření nenávisti v internetovém prostředí a zdůraznil roli dezinformací, které podrývají vládní opatření. Jan Charvát se shodoval s hosty na rozporu v extrémistické sféře ohledně vládních opatření a upozornil na nebezpečí nové vlny dezinformací z extrémistických řad, na které může mít vliv i nedostatečná komunikace politiků s veřejností.
Diskuse se věnovala i demonstracím proti vládním opatřením, kdy 18. října na Staroměstském náměstí otřásla veřejností vlna násilí. Lubomír Janků, zabývající se radikálními sportovními fanoušky, zdůrazňuje jejich roli na demonstraci. „Ostatní demonstranti sice koketují s dezinformacemi, ale nejsou extremisté. Podobné akce probíhaly již dříve, ale tuhle si fotbaloví hooligans ukradli pro sebe.”
Doplňuje, že scénář této demonstrace je velmi podobný již předchozím akcím, kdy sportovní hooligans vyvolali násilí. Jan Charvát nevidí v těchto setkáních demonstrujících s násilím a ozbrojenými silami zárodky extremismu a upozorňuje na téma demonstrace, které poté ve veřejné debatě zaniklo. Tím je dle něj legitimní frustrace skupiny lidí, na kterou omezení dopadají a stát a společnost by měli uvažovat, jak jim pomoci. Tato frustrace dle jeho slov v extremismus naopak přerůst může.
Hosté se věnovali i stagnaci jak levicové, tak pravicové extremistické sféry. Jan Charvát ji zdůvodnil vnitřní roztříštěností a neschopností uchopit témata, která společností rezonují. Navázal slovy o komunistické straně Čech a Moravy, která naráží na své biologické hranice a v současné době je spíše na sestupné trajektorii. „Komunistické myšlenky nejsou pro mladé atraktivní, KSČM se snaží o omlazení, ale nefunguje to,” vysvětloval Lubomír Janků stagnaci parlamentní strany.
Vývoj extremismu v Česku od revoluce nevidí Jan Charvát jako alarmující. Spíše zdůrazňuje podobnou situaci i v jiných demokratických zemích a intenzitu extremistických proudů v tuzemsku přirovnává k těm západoevropským. Miroslav Mareš také hodnotí extremistickou situaci v Česku jako pohoření tradičních extremistických stran, kdy zdůrazňuje, že SPD mezi ně nespadá. Po rozdělení Československa se rozdělily i cesty extremismu. „Situace pravicových extremistů v Česku a na Slovensku je poměrně rozdílná. Když se podíváte na SPD je mnohem více populistická než krajně pravicová. LSNS je velmi razantní typ pravicové strany, která se pohybuje někde mezi neonacismem a neofašismem,” srovnává situaci extremistických stran v Česku a na Slovensku Jan Charvát. Miroslav Mareš klasifikuje tyto strany jako identitárně odlišné a poukazuje na hledání zahraničních partnerů, kdy LSNS spolupracuje na rozdíl od SPD s dělnickými stranami.
Možné riziko do budoucna představuje vznik nové politické síly v důsledku pandemie. „Pokud by žádná ze stran nepodchytila energii z protivládních nařízení, je možné, že vznikne nová politická síla. KSČM a SPD se dlouhodobě výrazně nevyhrazují proti vládním opatřením a z těchto stran by mohli voliči nové síly pocházet,” předpověděl možné důvody pro její vznik Miroslav Mareš. Mezi další faktory, které by mohly přispět genezi nové energie, zařadil vývoj ekonomické situace po koronavirové krizi a její dopady na společnost. Podle Jana Charváta v tomto ohledu můžou roli sehrát také nové dezinformační sítě.
Debata se dotkla i extremismu v zahraničí, konkrétně v Německu. Zde v důsledku migrační politiky vystupovaly extremistické skupiny radikálněji než v jiných evropských zemích. Zda Německo zvládlo migrační krizi se však dle Miroslava Mareše ani po 5 letech jednoznačně nedá určit, a to i přestože dochází k poklesu volebních preferencí antiimigračních stran. Shoduje se také s Lubomírem Janků na tom, že nejčernější scénáře predikované extremisty se nepotvrdily. Jan Charvát konstatuje, že pokles AfD může naznačovat trend, zároveň ale také může poukazovat na nevýhodnou pozici krajní pravice v době pandemie.
Propojení krajní levice a pravice na českém území se hosté věnovali okrajově i v průběhu debaty, úplné zhodnocení situace proběhlo však až ve druhé části, kdy přišel čas na dotazy diváků. Dle Lubomíra Janků je pojítkem těchto dvou odlišných politických spekter dezinformační scéna, která prochází napříč tématy a tradičnímu dělení se vyhýbá. Další dotazy směřovaly na problematiku pojmu extremismus, hrozby protiimigrační rétoriky v Česku a budoucnost KSČM.
Text: Anna Hrdinová