Petr Jüptner, ředitel Institutu politologických studií.

“Doktorské studium jsem dokončil na druhý pokus v roce 2004. Od té doby se obecně změnilo skoro úplně všechno. Do teď jsou velké prostorové problémy, tehdy jsme se ale museli často přesouvat mezi Karolinem, Hollarem a kvůli některým předmětům jsme museli jezdit až do Vokovic a do Ládví. Bylo tak o mnohem více cestování a rychlých přesunů, přestávky totiž byly stejné jako teď (pozn. red.: přestávky mezi přednáškami jsou 10 minut). Během přenášek museli lidé sedět venku na chodbě, pod katedrou, na parapetech nebo v umyvadlech. Nemám rád, když nefungují automatické věci (výuka neodpadne, když vyučující nemůže dorazit, nebo nezačíná včas). Během mého studia to bylo ale ještě horší, takové věci se děly poměrně běžně. Zapisování zkoušek bylo přes papírové indexy a zápisové listy a byl problém některé pedagogy uhnat. Skrz několik skupin studentů jsme například hlídali vchody na Právnické fakultě, aby nám vyučující neutekl. Doba byla jiná, a i studenti byli jiní. Ti, co studovali, měli velkou motivaci pro studium a politologii měli primárně v lásce. Museli hodně improvizovat kvůli technickým komplikacím. SIS teď nikdo nepřechytračí, tehdy ale bylo možné leccos. Na tu dobu vzpomínám nostalgicky, nechci říkat, že situace je dnes lepší, problémy vidím stále.”

“Můj vztah k fakultně je částečně rozpolcený. Fakulta je můj osud, ale i prokletí. Snažím se fakultně hodně dát, mám k ní velký vztah, ale byl jsem několikrát na odchodu, mohl jsem dokonce skončit na doktorském studiu na VŠE a několikrát jsem mohl skončit na ukončených grantových projektech. Je to vlastně celý můj život. To, že tu stále jsem, je výsledek mnoha různých náhod. Náhodou je i to, že jsem byl předsedou fakultního senátu, studenti měli pocit, že když mám barevné tkaničky a roztrhané džíny, tak bude dobré mít někoho takového ve vedení senátu, kde jsem tehdy nikoho neznal. To, že jsem byl proděkanem, je také náhoda. To že jsem ředitelem, je také náhoda, protože jsem viděl, v jakém stavu institut je a nebyla tu žádná změna, a tak to spadlo na mě. Dalo mi to moc zkušeností i pocity zmaru, ale je tu i řada dílčích úspěchů. Akademické prostředí v kontextu s takovou pozicí je výrazně rizikové. Mám pocit, že mi na tom hodně záleží, ale pokud bych našel někoho, komu to můžu s dobrým svědomím předat, tak bych mu tu funkci dal.”

“V minulých letech došlo k velkým změnám. Pro akademické pracovníky to bylo hrozně těžké, jelikož je těžké něco změnit proti dlouhým návykům. Po roce 1989 musela politická věda dohánět velký deficit, když sem přebral IPS, byl hodně zanedbaný. V horizontu dalších let musíme udržet tyto změny, protože jsou křehké. Potřebujeme zajistit to, čeho se nám podařilo dosáhnout, aby se to stalo běžnou zvyklostí. Potřeba udržení souvisí s tím, že můžeme být ohroženi novými univerzitními pravidly na rozdělení prostředků, které nejsou založeny na akademickém výkonu. Ohrozit nás může i přesun do jiných prostor. Musíme se dobře etablovat v novém kampusu, to nás zabezpečí možná na několik dalších desetiletí a bude to mít vliv na funkci institutu. Institut je potřeba transformovat a zjednodušit, akademický svět je legislativně strašně složitý, úrovně kateder, garantů oborů, hodně se v tom ztrácí. Je potřeba větší zaměření na výuku a studium, pro které jsme vytvořili předpoklady, ale pořád vidíme, že je tu co zlepšovat, aby se nestávali problémy se zapisováním předmětů a velikostí učeben.”

“Jsem pyšný na to, že nekombinuju a dokážu oddělit akademickou práci a práci ředitele institutu. Je problém, že někteří na místo aby řídili, tak prostřednictvím funkce rozvíjí své odborné směřování. Mé osobní rozvržení je vědecky nevyhořet a někam se ve vědě posouvat. V případě mého osobního zájmu mě v počátku studia bavily ozbrojené konflikty v Čečensku, v průběhu studia jsem ale dostal zkušenost z komunální politiky, v té době se tu o komunální politiku nikdo nezajímal. Ani teď se jí nikdo moc nezabývá, přesto se nám v oboru dost daří, letos máme již třetí projekt. Teď řeším projekt přímé volby starostů, daří se organizovat konference a letní školy. Daří se publikovat i do zahraničních nakladatelství, takže vidím deficity a vidím, co mi ředitelská funkce bere, ale mé krédo je se nezastavit a to zatím snad funguje.”

Humans of IPS je série krátkých rozhovorů se zajímavými studenty, absolventy, vyučujícími a zaměstnanci z Institutu politologických studií FSV UK. Těšit se na ně můžete každý čtvrtek odpoledne zde na webu a také na našem Facebooku.

Text: Renáta Matoušková
Foto: Tomáš Kouba