Emil Aslan, vyučující na Institutu politologických studií FSV UK, ředitel výzkumu Ústavu mezinárodních vztahů, v prosinci 2020 jmenován profesorem v oboru politologie.

“Na IPS jsem začal studovat v dalekém roce 1999, kdy jsem se jako 20letý přihlásil na magisterské studium mezinárodních vztahů a na kterém jsem šest let poté dostudoval doktorské studium. Od té doby více či méně kontinuálně působím na FSV UK, kterou považuji za svoji alma mater, ačkoliv jsem studoval na různých pražských, moskevských a petrohradských školách. Čili je to kus mého mládí. Místo, kde jsem se poprvé setkal s oborem. Seznámil se s lidmi, se kterými udržuji kontakt dodnes. Musím se ale přiznat, že moje vnímání rodného pracoviště je podstatně širší: v první řadě se považuji za Alumni i zaměstnance UK, pak FSV, a teprve poté IPS či IMS, kde jsem v letech 2011-2017 rovněž působil, a který mi také není lhostejný.”

“Na jedné straně je vrchol kariéry dán kariérním řádem; pokud jste se rozhodl pro akademickou dráhu, dřív či později vás docentura i profesura očekává, nebo by aspoň měla, pokud to se svojí prací myslíte vážně, a je to přirozený řád věcí. Na druhou stranu ale je to svým způsobem vrchol – viděno z vědecko-pedagogického hlediska – kariéry, kde je na čase bilancovat. I když v mých 42 letech je na bilancování asi trochu brzo (směje se). Ale vážně: osobně na tituly moc nedám. Podle mě daleko důležitější je, čeho jste dosáhnul v oboru jako vědec. Jestli jste přišel s něčím vskutku objevným, co posunulo stav poznání v (sub)disciplíně, které se věnujete. Je to mnohem obtížnější, než se habilitovat či získávat profesury.”

“Až do konce doktorátu jsem neměl úplně jasno v tom, jakou cestou se chci ubírat. Zajímala mě spousta věcí: od juniorského boxu v 90. letech přes pokusy o podnikání začátkem nultých po snahy získat si práci v různých nadnárodních organizacích, které se nakonec nerealizovaly. Ale nakonec jsem se rozhodnul pro akademickou kariéru; možná proto, že se mi zalíbila bezprecedentní intelektuální svoboda i výzvy, kterým neustále jako vědec nebo vědkyně, ale i jako přednášející čelíte. Univerzitní prostředí je nesmírně intelektuálně stimulující – není to klišé. Dodnes při vědecké či pedagogické činnosti nemám pocit, že pracuji – spíše to vnímám jako placené hobby. Jednak jsem se během psaní doktorské práce obeznámil s terénním výzkumem, který mě fascinoval a pak tím, že jsem jako čerstvý postdoc strávil rok na Harvardské univerzitě, kde jsem se naučil, o čem náš obor – a společenské vědy obecně – ve skutečnosti jsou. Bylo to celkem bolestivé: učit se jako postdoc základy vědecké práce, které se u nás tenkrát silně zanedbávaly. Ale kombinace terénního výzkumu – věnuji se primárně mikrodynamice iregulérních konfliktů, což je obor na pomezí politické vědy, sociologie a dílem sociální psychologie – občanských válek a povstalectví a zkušenosti z přední americké univerzity, které mě naučily nakládat s exkluzivními daty, jež jsem díky terénnímu výzkumu získával, nakonec rozhodla o mém přetrvání v akademii.”

“Důvod, proč jsem se rozhodl pro FSV či obecně v ČR, je asi triviální. V roce 1997 jsme se přestěhovali z Moskvy do Prahy, celá rodina. Jako ruský občan jsem neměl možnost žádat o studijní granty na západních školách, oč, zejména o doktorské studium, jsem moc stál, tak jsem se rozhodnul pro doktorské studium na FSV UK. Během mého pobytu v USA i po něm jsem sice uvažoval o uplatnění v zahraničí, ať již v akademii nebo mimo ni, ale jsem orientální muž a motivace zůstat poblíž mých stárnoucích rodičů i mladšího bratra, kteří žijí v Praze, se ukázala jako mocnější. A kde jinde dělat bezpečnostní studia v ČR, než na IPS FSV UK?”

“Zažil jsem na vlastní pěst spoustu situací „na hraně“ – ať již na Kavkaze či v Rusku: etnické konflikty, pouliční násilí, kriminalitu atd. Od svých doktorských studií jsem měl jasno v tom, co mě zajímá: bezpečnostní studia. Ale největší – a bezprostřední – efekt na problematiku, kterou jsem si zvolil, měl výzkum nad mojí disertační práci, kdy jsem se dostal do kontaktu se současnými a bývalými povstalci z Čečenska a jejich rodinami či obecně svědky násilí. V rámci terénního výzkumu jsem realizoval stovky interview, které mi umožnily nahlédnout pod povrch politického násilí. Mnozí autoři, kteří se věnují zejména problematice iregulérních konfliktů či terorismu totiž primárně pracují se sekundárními zdroji zpravidla nevalné kvality. „Desk research“ ale není schopen pochopit i objasnit interní procesy, odehrávající se mimo zraky outsiderů: mobilizaci, radikalizaci, podporu povstalcům, „target selection“, apod. Je to krutý i bolestivý, ale svým způsobem fascinující svět – to, čemu říkáme sociální fabrika iregulérních konfliktů. A i když se o těchto tématech dost hovoří, málokdo – i v oboru – má představu o tom, jak se tyto procesy odehrávají a co všechno obnášejí.”

Humans of IPS je série krátkých rozhovorů se zajímavými studenty, absolventy, vyučujícími a zaměstnanci z Institutu politologických studií FSV UK. Těšit se na ně můžete každou středu odpoledne zde na webu a také na našem Facebooku.

Text: Emma Fabry
Foto: Tomáš Kouba