Katarína Svitková, vyučující na Institutu politologických studií, manažerka stipendijního programu Scholarship Bakala Foundation a výzkumná spolupracovnice institutu Europeum, která se zaměřuje na témata udržitelnosti a klimatické změny.

„IPS mi dalo hodně, já jsem tu studovala dlouhou dobu – magisterské a doktorské studium, takže dohromady sedm let studia. Dalo mi to strašně moc, hlavně co se týká lidí a kontaktů, to byla pro mě asi nejdůležitější část, samozřejmě kromě samotného studia. Přidaná hodnota je fajn parta lidí, kteří na IPS jsou a dělají velmi zajímavé studijní a výzkumné věci. Když jsem se později posunula až na doktorát, tak hlavně tam bylo hodně zajímavých lidí, takže to bylo velmi obohacující.“

„Vyučovat na IPS jsem začala hned v prváku na doktorátu, a to magisterský kurz Human Security ještě spolu s kolegy. Je to hrozně zajímavá zkušenost. Když jste doktorand na začátku, tak nejste o moc starší než studenti v té skupině, takže je to docela vtipné. Zprvu si vás ani nezařadí, než si sednete za katedru.“

„Už v průběhu vysoké školy jsem začala pracovat v oboru mezinárodního vzdělávání a zhruba čtyři roky zpátky jsem začala působit v nadaci Bakala Foundation. A jak jsem se k tomu dostala? Mezinárodní vzdělávání a studium v zahraničí je fantastická věc, sama jsem to zažila v různých formách během bakaláře, na magistru jsem studovala ve Španělsku, na doktorátu jsem zkusila i některé krátkodobé programy. Studium v Granadě pro mě byla důležitá část studia, původně jsem tam jela na šest měsíců, ale tak mě to dostalo, že jsem tam zůstala ještě celý následující rok. Připadá mi skvělé, že ta možnost existuje. Myslím, že každý, kdo jen trochu může, by měl Erasmus využít. Je to skvělá věc, nejen akademicky, ale i osobnostně. Člověk se musí spoléhat jen sám na sebe.“

„Mé působení v institutu Europeum se nestalo úplně náhodou. Já měla vždycky práci na plný úvazek a u toho jsem dělala vždy něco navíc. Byla jsem v tomhle směru vždy vytížená a když jsem obhájila disertační práci, tak jsem zjistila, že mám najednou čas navíc, který jsem chtěla nějak smysluplně využít. Vždy mě to táhlo víc k té praktické stránce veřejné politiky, to je to, čemu jsem se věnovala i v disertaci. Nechtěla jsem jít úplně do nějaké akademické pozice ve smyslu mít plný akademický úvazek, vyučovat a psát články, to mě až tak nebralo, chtěla jsem jít víc do praxe. A právě to mi nabídlo Europeum, institut pro evropskou politiku, který se zabývá policy na té praktické úrovni v různých oblastech.“

„Jestli je nějaká věc, kterou může dělat jedinec sám, o které se běžně nemluví? Já to beru trochu z jiné strany a mně připadá, že ta změna musí být více strukturální, aby došlo k účinku, co se týká klimatické politiky. Mně se zdá velmi sympatické, když se někdo snaží začít u sebe a například recykluje nebo řeší plastová brčka, ale to je tak malá kapka v moři. Když si vezmete, jakým způsobem funguje světová ekonomika, výroba, energetika nebo doprava na globální úrovni a jakým způsobem je to nastavené tak, že to vůbec nepřispívá k pozitivní klimatické situaci, tak to, že si někdo nekoupí plastové brčko, ale koupí si skleněné je velmi malá změna. Nechci, aby to vyznělo cynicky, je to super, ale je to moc málo. Myslím si, že odborníci, výzkumníci a politici ze všech zmíněných oborů by se měli snažit reálně pracovat na změně, která je trochu na vyšší úrovni a řeší větší témata, která mají účinek ve větším měřítku.“

„Když se na konci vrátím k IPS, tak vzpomínek na institut je strašně moc. Super vzpomínka je první výjezdní zasedání, ne vlastně už seznamovací kurz. Dodnes vzpomínám na to, kdo to organizoval a kdo vymýšlel ty švihnuté aktivity. To jsou lidi, kteří už dávno mají doktoráty a píšou články a člověk je vnímá jinak, přesto pořád nepřestali být lidmi, kteří tvoří komunitu na IPS.“

Rozhovor proběhl 17.12.2021

Text: Eliška Drobná
Foto: Tomáš Kouba