Při koronavirové krizi jsme často slýchali hlasy odborníků ze zdravotnictví a ekonomie, dopady krize ale ovlivní i další oblasti celospolečenského života. Proto Politologický klub další ze svých debat věnoval diskuzi s odborníky z oblasti politologie a sociologie Janem Kofroněm a Petrem Soukupem. Že krize dopadají často na ty nejohroženější, že malá pozornost politiků věnovaná sociálním vědcům je i chybou jich samých, že semknutí společnosti není trvalé nebo že největší problémy krize obnažila v českém vzdělávání, jsou některé z názorů hostů, o kterých se můžete dočíst v následujícím textu, nebo si je poslechnout v záznamu debaty.

„Přemýšlel jsem, jak různé profese mohly během koronavirové krize přispět. Ekonomové přemýšleli, jak bude vypadat ekonomická krize a jak se z ní rychle dostat, právníci hlídali politiky, aby nevyšli při přijímání opatření omezující svobody z právního rámce, technici řešili zdravotní techniku. K čemu jsou v takové krizi společnosti sociologové a politologové, co mohou společnosti dát, jak jí mohou být prospěšní?“ zeptal se hostů sociologa Petra Soukupa a politologa Jana Kofroně v úvodu debaty moderátor Filip Pluhař.

Oba akademici se shodli, že důležitým úkolem je reflexe celospolečenských dopadů krize. Petr Soukup popsal účast v mezinárodním průzkumu vysokoškolských studentů. „Získali jsme odpovědi od 7 tisíc vysokoškoláků v celé České republice, takže školy vědí, co udělaly dobře, co špatně a jak fungovala online výuka. A to se jinak, než kvalitním sociologickým šetřením zjistit nedá,“ řekl. Důležité bylo při současné situaci podle něj taky upozorňovat, že podobné krize prohlubují společenské rozdíly. “Je rolí právě sociologů, ekonomové k tomuhle jsou takoví přezíraví a dost často mají názory spojené s politickou pravicí, upozorňovat, že v takovýchto krizových momentech se spousta negativních dopadů děje těm lidem tam dole a typicky za to zas tak nemůžou. Nevím, jak můžete za to, že jste číšník a restaurace na tři měsíce zavře,“ doplnil Soukup.

Jan Kofroň zase upozornil na politologický dopad rozevírání zvyšování nerovností. „Rozevírání nůžek mezi úspěšnýma a neúspěšnýma, ke kterému v horizontu jednoho nebo dvou let logicky dojde, je taky otázkou změny politických preferencí a potencionálního posilování některých politických hnutí, které na tom budou chtít vydělat,“ řekl. „Je jasné, že část těch hnutí bude mít nestandardní náhled třeba na zastupitelskou demokracii a liberalismus. Takže to může být zásadní problém, kdyby se krize prohlubovala a s rozevírajícíma nůžkama nikdo nic nedělal,“ doplnil.

Oba akademici se shodují, že jejich postřehy, nejsou politiky tak žádané, jako je to u jiných odborníků. „Jeden mnou ceněný redaktor České televize mi říkal, že na debaty o koronaviru z pohledu sociologie bude teprve čas. Pořád čekám, kdy přijde,“ popsal svou zkušenost Petr Soukup. Podle obou odborníků je taky pro politiky pohodlnější dívat se na problém z pohledu konkrétního ekonomického opatření, než optikou komplexní sociologické nebo politologické analýzy. Navrhovaná řešení jsou navíc podle nich často společensky citlivá.

Současně Jan Kofroň upozornil, že chyba není jen na straně autorit, ale měli bychom se zamyslet, zda k tomu sami politologové nepřispívají, protože nejsou často dostatečně připraveni v oblasti metodologie vědy. „Objektivně se dá snadno dokázat, před několika lety jsem o tom s kolegyní psal, že metodologické vzdělávání politologů v Česku není hitparáda,“ řekl.

Petr Soukup Jana Kofroně doplnil popisem své zkušenosti, že zdaleka ne všichni akademici z oborů sociálních věd mají zájem své poznatky ve společnosti šířit. „Sociální vědci se dost často i straní toho, že bychom měli být prvoplánově užiteční a praktičtí a nedej Bože vstupovat do mediálního prostoru,“ řekl.

V naší společnosti se sebeobětování nevyplatí

Z reakce společnosti na pandemii a nouzový stav oba hosté vyzdvihli vlnu solidarity, která se mezi lidmi projevila. Současně, ale upozornili, že taková reakce z dlouhodobého hlediska není udržitelná a brzy odezní. Důvodem je především to, že mnoho lidí muselo začít řešit své často existenční problémy. „Člověk není nastavený na to, aby byl permanentně semknutý, se všemi pořád souhlasil a choval se mile, každý máme osobní nastavení, které jde nějakou dobu potlačovat, ale pak se zase vrátí do normálu,“ vysvětlil Kofroň. Soukup doplnil, že vliv má i politický systém a klima naší společnosti. „Náš politický a ekonomický systém je soutěžní, demokracie je soutěž o volené orgány a ekonomika o vydělané peníze. To není systém, který by nahrával spolupráci a dobrovolnictví. Primárně se musíte postarat sami o sebe,“ řekl.

Moderátor položil taky otázku, zda to, jak jednotlivé státy pandemickou situaci zvládaly, ukázalo něco o národní mentalitě jejich obyvatel. Hosté odpověděli, že sice mezi národy existují rozdíly v reakci na přijatá opatření, spíš než příslušnosti ke konkrétnímu národu to, ale můžeme přisoudit spíš například politické orientaci. Jan Kofroň uvedl jako příklad odpor stoupenců amerického prezidenta Donalda Trumpa k nošení roušek. Podle Petra Soukupa se při hledání vysvětlení rozdílů mezi zvládnutím situace v jednotlivých zemích můžeme zaměřit spíš na rozdílnou kvalitu zdravotnických systémů, které pandemii drasticky prověřila.

Při dotazu moderátora, zda jsme se nevzdali svých svobod v nouzovém stavu příliš snadno, odpověděl Jan Kofroň, že to bylo za dané situace pochopitelné. „Vyvstává ale otázka, co je pojistkou demokracie, když vláda může mít informační náskok a občany tak snadno přesvědčit, že je nějaké opatření omezující jejich svobody nutné,“ řekl. Petr Soukup reagoval s nadsázkou mimo jiné tvrzením, že z jeho pohledu česká vláda zas tak velký informační náskok před občany nemá.

V začátku krize může vláda dávat občanům skeptičtější informace, líp je tím připraví

Na otázku, jak by měla vláda během krize informovat občany, odpověděl Petr Soukup, že opatrnost je ze začátku strategická. „Na začátku krize je lepší být trochu skeptičtější, říkáme tomu princip předběžné opatrnosti, tím si děláte manévrovací prostor,“ odpověděl Petr Soukup. Odůvodnil své tvrzení tím, že pokud by vláda hrozbu bagatelizovala, bude pak problematické žádat po občanech zodpovědné chování a přirovnal to k situaci v USA. „Když budete říkat permanentně optimistické teze, tak problém je v tom, že budete vnímaný jako nedůvěryhodný,“ doplnil Soukupa Jan Kofroň. „V průběhu krize se pak ale máme držet dat a to je v česku naše velká slabina,“ trvdil Petr Soukup a odkázal například na rozhovor s ekonomem Danielem Munichem, kde přístup vlády k tvrdým datům kritizoval.

Těžko budeme zazlívat vzdělaným rodinám, že daly do výuky svoji energii, ale musíme se ptát, co se stane s tím zbytkem

Pro oba akademiky jsou tím nejzásadnějším, co obnažila krize, problémy ve vzdělávání. „Dopad byl nerovnoměrný nejen z pohledu škol a tříd, ale i jednotlivých dětí. Pokud dítě doma nemá technické zařízení, je na vedlejší koleji. A i když mu učitel donese do schránky vytištěné materiály, určitě to nebude srovnatelné,“ popsal Soukup. V současné situaci vidí taky velkou šanci například pro debatu o přetížení základního a středního školství množstvím učiva. „Teď učitelé bezpečně vědí, co z učiva se dá vypustit, protože to prostě museli vypustit, nemohli učit všechno jako za běžných podmínek,“ mínil Soukup.

„Hodně se mluví o rozdílech mezi školami, ale já si nemyslím, že jsou tak podstatný, to je až poslední stupeň. Ty rozdíly jsou na úrovni rodin,“ řekl Jan Kofroň. „Těžko budeme zazlívat vzdělaným rodinám, že do toho daly svoji energii, ale musíme se ptát, co se stane s tím zbytkem,“ doplnil. „Jsou rodiny, kde je počítač na pět lidí. Jak taková výuka může fungovat. Když už stát chce vyhazovat peníze, ptejme se, jestli by třeba neměl každý žák dostat počítač,“ uzavřel téma Jan Kofroň.

Neměli bychom odsouvat jiné zásadní dlouhodobé problémy až na dobu, kdy vyřešíme koronavirus

Na otázku, co si máme z krize odnést jako ponaučení do těch dalších odpověděl Petr Soukup, že to pozitivní. „Myslím, že odnést bychom si měli, že aktivita, kdy můžu pomoct a mám čas a sílu, tak to asi mám dělat. Protože jsou momenty, kdy to bez toho nejde,“ řekl.

Podle Jana Kofroně bychom se měli připravovat na různé typy rizik. „Je tu zajímavý moment. Nějaká krize tu nebyla dlouhou dobu, takže se jí nemusíme bát. To jsou ta malá procenta pravděpodobností. To, co se teď stane je, že všichni budou myslet na pandemie a zatlačí se jiné hrozby,“ řekl.„To, že se něco dlouho nestalo, neznamená že se to nestane výhledově. Otázkou je, jsme schopní se na to za přijatelné ceny vůči těmhle krizovým scénářům připravit,“ doplnil.

Petr Soukup upozornil taky na riziko odsouvání trvalých problémů. „Ještě bych varoval před tím, aby se koronavirovou krizí nezamazaly témata, která česká nebo světová společnost sdílí. Ač s tím bývalý prezident Klaus nesouhlasí, je tu fenomén globální změny klimatu, kterému budeme muset čelit. Na národní úrovni máme třeba problém s neudržitelným důchodovým systémem. Ty problémy tady jsou a jsou asi vážnější a je potřeba je řešit a ne odsouvat, až někdy skončí koronakrize,“ doplnil spoludebatéra Soukup a uzavřel celou debatu.

Text: Eliška Halaštová a Jan Hlaváč