Oslavy 17. listopadu se po roční pauze mohly letos opět vrátit do offline formy a tradičně se neobešly ani bez účasti Politologického klubu FSV UK. V rámci Svobodného listopadu proběhla na Albertově debata o vývoji české investigativní žurnalistiky. Pozvání přijali investigativní novináři Jaroslav Kmenta,  Jakub Zelenka a reportérka pořadu Reportéři ČT Aneta Snopová. Debatou provázel člen Politologického klubu Jiří Komárek.

Diskuzi otevřelo téma využití moderních technologií a sociálních sítí v investigativní novinařině. Hosté se shodli, že technické možnosti, jež současná moderní doba přináší, mohou výrazně pomoci při vyšetřování. Klíčové je však to, jak novinář zkombinuje moderní technologie s tradičními metodami investigativní žurnalistiky, jako je rozhovor „face to face” nebo osobní prověřování zdrojů. Tyto metody do samotného článku/reportáže přinášejí jinou perspektivu, míní Zelenka. Ideálním příkladem je právě kauza Aeronet Anety Snopové, kde bylo aplikováno několik možných metod vyšetřování, které doba nabízí – od osobních cest do terénu po pátrání na sociálních sítích.

V poslední době rezonuje společností několik citlivých kauz týkajících se sexuálního obtěžování, vydírání či psychického týrání. V těchto případech je podle Jakuba Zelenky důležité chránit jak zdroj informací, tak oběti samotné. Ochrana zdrojů je zásadní i v kriminálních investigativních kauzách. „Nejlepším způsobem, jak ochránit zdroj, je v dnešní době osobní setkání, o kterém nikdo neví. Můžete si domluvit tajnou schůzku a není třeba nic dále potvrzovat, tedy nezanecháte digitální stopu,” popsal Kmenta. Ochrana zdroje a obětí je podle něj dlouhodobý proces a musí pokračovat i nějakou dobu po odhalení kauzy veřejnosti. Ne vždy jsou zdroje spolehlivým zprostředkovatelem informací. Novinář si musí svůj potencionální zdroj pečlivě prověřit a vybudovat si k němu důvěru. S podobnou situací se v praxi setkala Aneta Snopová při vyšetřování kauzy letadel CASA, kde byl jeden z hlavních svědků kauzy zapleten do korupční sítě a měl značné osobní problémy, což výrazně ovlivnilo vývoj celé investigace. „Byť to může vypadat jako naprosto jasný příběh, novinář se nikdy nesmí spokojit s pocitem, že to ,dobře vypadá‘, ale snažit se jít do hloubky a podezřelé informace prověřit,” řekla Snopová. Jako kontrolní mechanismus informací v investigativní žurnalistice by podle Jaroslava Kmenty měla fungovat redakce stojící za samotným novinářem. „Každá redakce by měla procházet ,bouří mozků‘, při níž mohou redaktoři společně odhalit nedostatky vyšetřovaných kauz,” dodal.

Další část debaty se věnovala tématu útoků na novináře. Podle Jakuba Zelenky by útoky na svou osobu neměl brát novinář na lehkou váhu a zvykat si na ně. „Měly by být nastaveny určité hranice a jakmile budou překročeny, musí se redakce i novinářská komunita ozvat. Jinak se ty hranice budou posouvat a může to skončit dokonce napadením či zabitím,” vysvětlil Zelenka. Jako odstrašující příklad uvedl případ vraždy slovenského novináře, čímž upozornil, že tato situace by mohla nastat i u nás či kdekoli jinde ve světě. V souvislosti s útoky na novináře zmínila Aneta Snopová jakožto redaktorka ČT i útoky právě ze strany Rady České televize, kterým tamní redaktoři čelili v posledních letech. Dodala, že nepřipouštět si politický tlak je mnohdy velmi těžké, obzvlášť pokud se jedná o útoky na konkrétní investigativní pořady. „Ten tlak, který na nás byl poslední čtyři roky vyvíjen, jsme přežili díky ČT jako instituci a řediteli. Naštěstí jsme cítili podporu, což je pro práci investigativního redaktora důležité,” konstatovala Snopová.

Značný rozdíl je mezi investigativní žurnalistikou televizní a psanou. Panelisté konstatovali fakt, že v některých případech to mají jednodušší žurnalisté věnující se psané investigativě. Aneta Snopová uvedla jako příklad rozhovor před kamerou, jež je nedílnou součástí televizních investigativních reportáží a někdy bývá problém najít vhodného respondenta či svědka pro takovýto rozhovor. Naopak jako výhodu vyzdvihuje obraz, který mnohdy vyjádří více, než lze popsat slovy – řeč těla, výraz apod. Novinář věnující se psané investigativě může lépe pracovat se získanou informací a začlenit jí do kontextu celé kauzy, ale někdy lze těžko slovy popsat pocity a zjištění z pátrání v terénu.

Budoucnost české investigativní žurnalistiky vnímají panelisté rozlišně. Jakub Zelenka vidí potenciál ve vlastní tvorbě jednotlivých novinářů, s čímž se pojí otázka, jak se k tomuto fenoménu postaví jednotlivé mediální domy. Podle Jaroslava Kmenty by si redakce měly svou svobodu a místo vydobít, on sám v roce 2013 odešel z politických důvodů z redakce Mladé fronty DNES, aby se mohl nezávislé žurnalistice věnovat i nadále. „Investigativní žurnalistika by měla být bonusem každé redakce. Úlohou novinářů je nosit prapor svobody ve společnosti a tak by to mělo zůstat,” uzavřel Kmenta. Aneta Snopová dodává, že krok s dobou zvládají držet i veřejnoprávní média. „Bylo to vidět i během pandemie, ČT je schopna reagovat na změny velmi rychle a kvalitně. Věřím, že to tak zůstane i dále.”

Otázky diváků v závěru debaty se dotkly problémů současné české žurnalistiky. Shoda panovala nad problémem deformovaného mediálního trhu, který českou mediální scénu aktuálně bezesporu trápí. Hosté také označili za důležitý aspekt sebereflexi a vzájemné vnímání novinářů v redakcích. „Média musí reflektovat média. Nesmíme zapomínat ani na technologické firmy jako Facebook nebo Google či Seznam, které finančně spolupracují s médii a když dostanou lepší podmínky spolupráce, může to pokřivit jejich obsah,” řekl Zelenka. K vzájemné reflexi novinářské práce v dnešní době neodmyslitelně patří Twitter, kde žurnalisté vedou přestřelky nad některými kauzami. Jaroslav Kmenta se snaží ve vyjadřování na sociálních sítích vidět výhody. „Já to beru jako způsob, který nám umožňuje si uchránit nezávislost. To, že dojde mezi novináři k přestřelkám na Twitteru, beru jako upozornění na zajímavé texty či komentáře. Twitter slouží jako ,upozorňovač‘,“ dodal závěrem.

Foto: Tomáš Kouba