Tomáš Halamka, absolvent a vyučující Institutu politologických studií zaměřující se na politické myšlení, koordinátor oboru Politologie a veřejná politika.


„Mrzí mě, že je filozofie odtržená od lidí, a přitom nám toho může dát hrozně moc. Pro člověka, který se do ní neponoří může být těžké jí porozumět, ale takhle já to dělat nechci. Politické myšlení tu má být pro lidi a nemusíte být filozof, abyste filozofické texty pochopili. Uvědomil jsem si, že i já bych před devíti lety jako student bakalářského studia ocenil “příručku,“ která by mi pomohla v orientaci, a to mě vedlo k vydání knihy Jak číst politické myslitele.“


„Na IPS působím roku 2010 a prošel jsem si cestu od bakaláře, přes doktorské studium až k pozici vyučujícího. Vždycky jsem věděl, že tohle chci dělat. Bavily mě společenské vědy, historie a politika, takže IPS byla jasná volba. Ačkoli jsem pak pro doktorské studium zvažoval zahraniční alternativy, poslechl jsem své srdce a rozhodl se pro IPS. Institut mi poskytl výborné vzdělání a zázemí. Během studia jsem měl možnost vyjet na pět semestrů do zahraničí například na univerzity v Kodani, Oxfordu či Princetonu. Ačkoli mohou být tyto skvělé školy vnímány na žebříčku univerzit výše než Univerzita Karlova, co se týče objemu znalostí nikdy jsem nebyl pozadu, a to díky naší škole. Zároveň také nemůžu zapomenout, že IPS mi dalo skvělé přátele, kterých si vážím.“


„Nedávno jsem byl na druhé straně barikády, respektive katedry a snažím se to brát jako svou výhodu. Zvažuji, co jsem já jako student oceňoval a co mi naopak nevyhovovalo a podle toho se snažím koordinovat svou práci jako vyučující. Nejdůležitější je pro mě kontakt se studenty, rád dostávám zpětnou vazbu a snažím se ji brát v potaz.“


„Jakákoli generace v historii si vždycky myslela, že nová generace, přicházející po ní, je horší. Já ale pokles zájmu o studium nepociťuji. Vidím to na Politologickém klubu, který je fascinující. Zažil jsem seznamovací kurz pořádaný v roce 2010 a do dnešního dne jsem poznal několik generací studentů z Politologického klubu a vždy z nich hýřila výborná energie a chuť do práce, snaha posouvat se dál. Příjemně mě překvapil i přechod na distanční výuku v minulých semestrech, kterého jsem se obával. I přes to, že jsme se nesetkávali prezenčně, tak se studenti zapojovali do předmětných a zajímavých debat.“

Text: Aneta Krahulíková
Foto: Tomáš Kouba