Petra Guasti, vyučující na Institutu politologických studií zabývající se zejména teorií demokracie

„Nevěřím tomu, že když se lidé neúčastní, tak nutně souhlasí s tím, co se děje. Demokracie je chaotická, jedině autoritářské režimy to mají nalinkované a za to se platí vysoká cena – absence svobody. Je důležité, aby to bylo o faktech a o pravdě – vytvářet prostor pro lidi, kteří věří tomu, že Země je placatá, není úplně potřeba. Popperův paradox tolerance je o tom, že demokracie je na jednu stranu pluralistická a musí tolerovat řadu postojů, ale zároveň musí najít hranici toho, kde je tolerovat nelze, jinak bude zničena. Demokracie musí být schopná postavit se politickým elitám a aktérům, kteří nejrůznějšími formami usilují o její zničení.“

„Jsem ročník 1978 a vždy mě politika zajímala, především režimní změna v roce 1989 mě strašně fascinovala. Už jako dítě jsem byla hrozně zvědavá a myslím si, že je to docela dobrý předpoklad pro jakoukoliv vědeckou kariéru. Jakoukoliv výzkumnou otázku si zvolím, není to z nějakých strategických důvodů, ale protože na ni sama chci najít odpověď.“

„Na FSV jsem studovala bakaláře a jeden ze svých dvou doktorátů. Když jsem studovala já, byla hodně frontální výuka, pořád jsme si psali poznámky a pak jsme chodili na zkoušky, teprve začínaly testy, nepoužíval se internet na prozkoušení. Naučila jsem se také, že záleží na tom, jak přijdou studenti připraveni. Když nejsou připravení, tak diskuse nemůže fungovat. V průběhu studia jsem zjistila, že bych nechtěla pracovat v diplomacii nebo být úřednicí EU, a že mě mnohem víc baví věda. Začala jsem při studiu pracovat v Sociologickém ústavu na Akademii věd jako asistentka, a to mě absolutně fascinovalo, protože to bylo jedno z mála míst v ČR, kde probíhalo i to, co bychom dnes nazvali politologické empirické výzkumy – kvantitativní a kvalitativní šetření a výzkumy veřejného mínění. Ke studiu to bylo skvělé, protože jsem se tam naučila praxi – práci na dotazníku, dělat rozhovory, připravovat focus groups atd.“

„Svoboda je pro mě asi to nejdůležitější. Nikdy jsem neměla pocit, že by mě na IPS kdokoliv v čemkoliv brzdil – mohu si sama navrhovat kurzy, schvalování mi přijde jednoduché, mohu si sama navrhnout tu výuku tak, jak si přeji, mohu se věnovat jakýmkoliv svým výzkumným a vědeckým aktivitám.“

„Určitě je potřeba vzdělávat mladé lidi především ke kritickému myšlení a k tématu dezinformace, ale stejně tak i generaci rodičů a prarodičů. Myslím si, že především rodiče a prarodiče jsou totiž často obětmi dezinformací, že mají mnohem menší nároky na volené zástupce, protože nemají informace nebo s nimi neumějí pracovat a snadněji se nechají zmanipulovat. K mladé generaci jsem velmi optimistická, protože mnoho z nich si uvědomuje, že chce na této planetě dál žít a že by bylo fajn, kdyby tady nebylo 50 stupňů a sucho. Mladou generaci je také snadnější vzdělávat, protože už si umí najít informace. Je důležitější proměnit formy komunikace. Myslím si, že to, co mladá generace hledá, je mnohem víc autentičnost. Je ale potřeba pracovat se střední a starší generací, aby se pravidelně informovali o tom, co se děje a skrz to mohou sami rozhodnout, jestli budou vytvářet nějaký tlak na vládu nebo ne.“

„Když se člověk věnuje ČR nebo střední Evropě, je velká chyba si myslet, že se o nás mají všichni zajímat a čekají na naše články. Naopak, musíme kolegům a kolegyním vysvětlit, proč je naše země nebo region zajímavý, v čem to zapadá do současných trendů tak jak jsou jinde ve světě. Je nutné zaujmout.“

„Moje kurzy jsou různé, ale jestli je něco, co kurzy sjednocuje, tak je to to, že mi záleží na tom, aby studenti četli. Sama sebe vidím jako průvodkyni, tedy jako někoho, kdo vás provází po nějaké cestě poznáním. Po cestě, kterou já už jsem prošla a už některé věci vím. Ale nikdo nemusí jít stejnou cestou jako já. Je pro mě důležité mít svobodu nejen pro sebe, ale i pro své studenty.“

Text: Emma Fabry
Foto: Tomáš Kouba