Jaromír Soukup, vyučující na Institutu politologických studií FSV UK, odborník na Latinskou Ameriku, místopředseda Akademického senátu FSV UK.

„Nejvíc mi IPS asi dalo to, že jsem se mohl setkat s řadou zajímavých lidí. Nejen s akademickými pracovníky, kolegy, ale hlavně i studenty, díky kterým mi bylo příjemné na ty přednášky chodit, třeba si i „odpočinout“. Ne že by člověk odpočíval, ale když jsem měl špatný den, tak mě ty přednášky dokázaly povzbudit tak, že jsem se poté cítil lépe a mohl jsem předávat studentům mou energii a oni mně zase tu svou. Tohle mi to dává do dneška. A co mi IPS vzalo je pro mě těžká otázka, nad kterou jsem dlouho přemýšlel. IPS mi nic nevzalo, ale spíš bere. Člověk si zvykne každý rok na studenty, kteří mu přijdou do kurzu, hledá k nim cestu a snaží se je ovlivnit. To za rok skončí a dostane zase nové a jede to celé od znova. To je to, co mi bere, že si vybudujete za ten rok nějaký kontakt, který pak ztratíte a musíte ho navazovat znova. A s tím teda souvisí to, že si po tom roce uvědomíte, že jste zase o rok starší, protože to vždycky rychle uteče. Uvědomíte si, kolik byste toho chtěl ještě sdělit, ale už to nejde.“

„To, o co se zajímám, vždy způsobí nějaký impuls zvenčí. Musím dělat téma, které mě baví, abych o něm mohl přesvědčit i ostatní, hlavně studenty. Jak se říká, člověk musí hořet, aby mohl zapalovat. Do Kolumbie jsem se dostal úplnou náhodou, a to v roce 2009, kdy jsem byl pozván na konferenci, což zároveň byla i moje první cesta za oceán. Do té doby jsem o ní vlastně nevěděl skoro vůbec nic. Přemýšlel jsem o tom, proč je Kolumbie tak násilná, kde se to vzalo a začal jsem si zjišťovat víc a víc. Uchvátilo mě to natolik, že dnes už z nějakých 80 % toho co dělám je, že se věnuji Kolumbii a projektům, které teď v souvislosti s tímto státem vytváříme. Téměř každého napadne při slově Kolumbie jako první osobnost Pabla Escobara. Přitom tuto spojitost Kolumbijci nemají rádi. Ale začal jsem si zjišťovat pár informací právě o této postavě, přičemž jsem se dostával dál a dál do minulosti a postupně jsem přicházel na to, kam až kořeny těch problémů sahají. Nakonec jsem se ocitl v 19. století u dosažení kolumbijské nezávislosti. Nelze z historie vyjmout jen postavu narkobarona, abyste chápali současný stav v Kolumbii, ale musíte zjišťovat mnohem víc a ty souvislosti vám pak vykreslí celkový obrázek toho, co, a hlavně proč se tam děje dnes. Jsem rád, že jsem se o tuto oblast Latinské Ameriky začal více zajímat až jako starší, protože tím se vám otevře obrovský svět něčeho nového. Přijde mi, jako kdybych objevil loď s pokladem, který když otevřete, tak na vás vykoukne něco úžasného. To přesně se mi stalo se touto ohromující částí světa.“

„S příchodem nového volebního období jsem byl zvolen do předsednictva Akademického senátu FSV UK a zároveň zasedám ve studijní komisi, která převážně řeší akreditace. To mě oslovilo nejvíc. Teď bylo v tomto směru velmi hektické období vzhledem k velkému počtu změn v akreditacích pro letošní akademický rok. Při této práci zjistíte, jaké jsou obory na celém FSV a jaké zajímavé věci se kde vyučují, až si vlastně říkám, že bych byl rád zase studentem a chodil na všechny ty poutavé přednášky, které by mě hrozně bavily. A co se týče toho předsednictva? Tam je potřeba vždy připravit to, co se bude další týden na AS projednávat, s dalšími třemi členy předsednictva, které tvoří dva studenti a dva profesoři. Už od začátku jsme to brali velmi vážně, a i díky tomu ten senát teď funguje tak dobře, jak funguje. Myslím si, že právě senát je i kvůli kauzám, které teď probíhají, velmi důležitým orgánem. K těm problémům se, podle mě, postavil čelem a tím dokázal, že teď funguje velmi dobře a chce řešit i nepříjemnosti tak, aby z toho FSV vyšla s čistým štítem. My všichni, včetně nás za IPS, kterého se to nejvíce týká, se to snažíme vyřešit tak, abychom z toho vyšli dobře jak institut, tak fakulta. Loni byly určité stížnosti a kritiky na to, že senát nejednal dostatečně a včas, tak se to snažíme tento rok napravit a dělat jinak, a to se nám, dle mého názoru, daří.“