Blanka Říchová, vyučující na Institutu politologických studií FSV UK, profesorka politologie a vedoucí Katedry Politologie FSV UK.

„Duší jsem archeolog. Vždycky jsem chtěla dělat archeologii, bavilo mě to a myslela jsem si, že u toho vydržím celý život, ale když jsem nastupovala na univerzitu, obor neotevřeli, což bylo tenkrát zcela běžné. Šla jsem tedy na nejbližší možný obor, a to jednooborovou čtyřletou historii na Filozofické fakultě, vybrala si diplomku zabývající se českým středověkem a stále si myslela, že stejně skončím u archeologie. Po dokončení studia jsem se dozvěděla, že v Orientálním ústavu vypsali aspiranturu. Chtěla jsem stále dělat český středověk, ale říkala si, že nic jiného teď nemám, tak se tedy přihlásím. No a oni mě vzali. Nastoupila jsem na oddělení Latinské Ameriky, ale stále jsem neměla téma své disertace. Šla jsem za ředitelem ústavu, který se mě zeptal: „Máte něco proti Súdánu?“ A já proti němu nic neměla, takže jsem 4 roky seděla na Latinské Americe a dělala Súdán. Ačkoli je to zvláštní, mělo to ale velkou výhodu, jelikož se Latinská Amerika zabývala tím, co dnes nazýváme politologií a já se tam poprvé setkala s člověkem, který se jmenuje Lijphart.“

„Cesta k politologii byla kostrbatá, neočekávaná i nechtěná. Po roce 1989 jsem se přesunula do Kabinetu pro politické vědy při Ústavu státu a práva. Následně jsem se dostala na Vysokou školu ekonomickou a začala dělat něco, co jsem už vůbec dělat nechtěla, a to přednášet. Člověk se to ale naučit musí. Po dvou letech za mnou přišel profesor Novák a nasměroval mě na Fakultu sociálních věd, což byla nabídka, která se nedala odmítnout. No a od té doby jsem tady, na Institutu politologických studií, a jinam už bych jít nechtěla.“

„Mám ráda menší semináře, kde je méně studentů – dospělých lidí, kteří, ačkoli se mnou názorově nemusí souhlasit, rádi o věcech přemýšlí, baví se o nich, diskutují. Přesně tohle dle mého názoru na univerzitu patří. Pozoruji, že dříve měli studenti enormní zájem o politické dění, to se pak v jeden čas vytratilo a dělá mi radost, že se tento zájem vrací.“

„Proč Wales? No to se jednoho rána probudíte a řeknete si „Wales.“ Je to stejné jako když se z potencionálního archeologa stane politolog. Británie je systém, který by všichni měli znát. Začala jsem se mu věnovat a zjistila, že mi to nestačí. Nejdříve jsem se zhlídla ve Skotsku a po něm přišel právě Wales. Začala jsem o něm číst a když jsem tam pak poprvé odjela, nebylo cesty zpět.“

Humans of IPS je série krátkých rozhovorů se zajímavými studenty, absolventy, vyučujícími a zaměstnanci z Institutu politologických studií FSV UK. Těšit se na ně můžete každou středu odpoledne zde na webu a také na našem Facebooku.

Text: Aneta Krahulíková
Foto: Tomáš Kouba