Dnes čelíme celé řadě globálních problémů, které je třeba řešit. Lidská činnost ničí přírodu, přispívá ke globálnímu oteplování, a tak musí lidé přijmout zodpovědnost. Tomu, co může udělat jednotlivec pro životní prostředí, se věnovala debata Politologického klubu s názvem Pohodlí vs. Ekologie. Pozvání přijala Tereza Koubková, studentka oboru Ekotoxikologie a environmentální analýzy na VŠCHT. Dalším hostem byla hlavní koordinátorka mezinárodní iniciativy Fashion revolution za Českou republiku, Zuzana Ryšavá a v neposlední řadě pozvání přijala i Helena Škrdlíková za iniciativu Czech Zero Waste. Záznam debaty najdete již brzy i na našem YouTube kanále.
Debatou provázel Benjamin Horák. Ten se hned v první otázce ptal, co tedy jedinec může udělat, aby nezatěžoval životní prostředí. Hosté se shodli na tom, že nejdůležitější je začít se zajímat, přemýšlet a chtít vědět. Škrdlíková navázala tím, že je ale nutné jít více do hloubky a nespokojit se s nejjednodušším řešením. Navíc dodala, že ve všech těchto snahách žít zodpovědnější život je důležité hledat smysl a radost, protože jinak to nebude dlouhodobé. Ryšavá také zmínila, jak je dnes jednoduché se například zapojit do různých petic, které mají často vliv na rozhodování legislativy.
Problémem však může být nedostatek motivace ve společnosti. Podle Koubkové je často důvodem zápal některých lidí do ekologie, kteří můžou být ohledně lhostejnosti jiných lidí až agresivní, čímž odrazují ostatní od toho, aby se zapojili. Pohonem pro většinu lidí může tedy spíše být uvědomění si své role v globálních problémech a zamyšlení se, jak je samotné tyto problémy ovlivňují. Ryšavá také říká, že nátlak není nejlepším způsobem, s tím se z vlastní zkušenosti ztotožňuje i Škrdlíková: „Člověk problém vidí až tehdy, kdy je na to připraven, přesvědčování nefunguje.“ Motivovat k ekologickému životnímu stylu je tedy potřeba nějakým pozitivním způsobem, ukazovat, že všechny snahy můžou přinášet radost a prospěch i nám samotným. Škrdlíková zmiňuje, že takový životní styl přináší mimo jiné originální oblečení nepodléhající trendům, zdravější a třeba i chutnější jídlo zvolením veganské stravy, šetření peněz nebo méně častější vynášení odpadků.
Průměrně Čech vyhodí ročně 40 kilogramů jídla. Plýtvání je velkým problémem, svou roli v tom podle Škrdlíkové hrají slevy v supermarketech nebo nedostatek, který spousta lidí zažila v době komunismu. Iniciativa Zachraň jídlo také upozorňuje na rozdíl mezi datem minimální trvanlivosti (pouze doporučený údaj) a „spotřebujte do“ (datum, do kterého se jídlo opravdu má spotřebovat). Pomůže i nákupní seznam nebo jít nakoupit najezený, aby lidé nekupovali zbytečnosti. Plýtvání se týká i oblečení – dle Ryšavé se zkrátka vyrábí více oblečení, než jsme schopni unosit. Tlak stále se měnících trendů pak způsobuje nakupování levného oblečení. Lidé si navíc už zvykli, že oblečení je spotřební produkt. Dále je třeba obrnit se před slevovými akcemi typu Black Friday a nejlépe koupi produktu odložit, abychom si byli jisti, že ho opravdu potřebujeme a nereagujeme pouze na cenu.
Dále se řešila také problematika greenwashingu neboli dezinformace ohledně udržitelnosti značek. V debatě zaznělo, že zejména pro generaci Z je udržitelnost důležité téma a firmy se popularity udržitelných produktů snaží využít. Ryšavá však dodala, že firmy se třeba i snaží být udržitelnější, problémem jsou ale peníze, které je v těchto snahách omezují. Koubková radí, že nejjednodušší je mít oblíbené značky, u kterých jsme si jistí, co kupujeme.
Další otázkou byla také podpora z pozice státu. Podle Koubkové by stát měl zvýšit množství recyklovaného odpadu a také zlepšit recyklaci vody. Mimo to by se měl vytvářet tlak spíše na firmy: „Na jednotlivce příliš tlačit nejde, ale jde protlačovat věci tak, aby jednotlivci měli chuť měnit něco sami od sebe.“ Škrdlíková navrhla zvýšení skládkovacích poplatků, zavedení uhlíkové daně, regulace toho, jaké produkty se u nás mohou prodávat a zrušení překážek recyklace plastů. Co se týče módního průmyslu, Ryšavá zmínila, že stát by pomohl vydáním zákonu, který by donutil výrobce počítat s likvidací oděvů, například po vzoru Francie.
V neposlední řadě nechyběl ani dotaz ohledně pandemie koronaviru. „Na pandemii se dá dívat jako na takovou výzvu, nebo jako ukázku, že změna ekonomiky je možná. Ukázalo se, která odvětví jsou zbytná a která jsou nezbytná. Pokud si z této situace vezmeme ponaučení, může nás čekat lepší budoucnost, pokud ne, čekají nás ještě horší věci,“ shrnuje situaci Škrdlíková.
Text: Terezie Půbalová