Proč věnujeme tolik pozornosti prezidentské volbě, a je přímá volba prezidenta v našem systému správně? Proč dochází kolem prezidentské volby k tak velké polarizaci ve společnosti? A nebyl by přece jen lepší král? Těmito, a mnoha jinými otázkami jsme se zabývali na Pivu s akademikem Alešem Michalem, doktorandem politologie a studentským ombudsmanem Institutu politologických studií.
Českým králem by dnes nejspíš byl Karel Habsbursko-Lotrinský, vnuk posledního rakouského císaře Karla I. Je to bývalý europoslanec za rakouské lidovce, majitel médií a filantrop; jeho syn je dokonce úspěšný automobilový závodník. Nebyl by král tedy přece jen lepší?
„Ohledně krále, já se snažím o politice uvažovat vždycky co nejvíc realisticky – tedy do toho nevnášet idealismus. Myslím si, že by král lepší opravdu nebyl. Během ostré prezidentské kampaně nás tato domněnka může napadnout, nicméně pokud uvažujeme o takovéto velké změně, musíme vždycky zvážit ty důvody, proč bychom k ní chtěli přistoupit. Problémem tedy může být vyhrocená kampaň, hádky mezi politiky, nedostatky demokracie nebo nárůst populismu. Pointou je, že všechny tyto problémy mají konstituční monarchie taky – proto si myslím, že král by naše politické prostředí opravdu nezlepšil. Prezident samozřejmě taky není ideální, ale ideál najdeme v politice opravdu jen velmi zřídka,” říká Aleš Michal.
Jak Aleš během debaty vzápětí dodal, příkladů přerodu parlamentní republiky na konstituční monarchii je v historii minimum, trend je většinou opačný. Počet monarchií se za poslední století drasticky snížil, navíc v obklopení republik by Česko s králem mohlo vypadat tak trochu exoticky.
Aleš Michal je doktorand IPS, odborně se zaměřující mimo jiné na populismus a politickou polarizaci. O té, ve vztahu k prezidentské volbě, během debaty také hovořil: „Přímá volba vyšší polarizaci za následek určitě mít může, ostatně volba mezi dvěma kandidáty v druhém kole vždycky polarizuje společnost – voliči jsou škatulkováni do dvou táborů, byť politických proudů ve společnosti je mnoho.” To zesiluje i fakt, že Andrej Babiš je velmi neoblíbený politik, a navíc vedl konfliktní kampaň – voliči tak mají tendenci volit hlavně proti němu.
I politická kultura se dle Aleše rozhodně proměnila. „Babiš na tom sám má velký podíl. Náboj doručený Monice Babišové nebo výhružný dopis, který dostala Nerudová – to však už není politická kultura, je to spíš polarizace projevující se rostoucí agresivitou. Polarizace společnosti není náhlá změna, je to nějaký vývoj, který doteď postupně bobtnal. Varováním pro nás mělo být už plné Václavské náměstí během protestu Česká republika na 1. místě v září.” Toho se dle odhadů policie zúčastnilo až 70 000 lidí. Podobných protestních akcí se od té doby odehrávalo několik, většinou na nich řeční členové české dezinformační a antisystémové scény. Na poslední akci, která se odehrávala 21. ledna, byly hlavním tématem prezidentské volby, zejména útoky na Petra Pavla. Lidí však na demonstraci už bylo výrazně méně než v září. „Kvůli souběhu krizí (zejména energetické a inflační) je mnoho lidí nespokojených, což společnost vždycky radikalizuje. Pokud se však chceme počítat mezi západní země, musíme odsoudit jakékoliv politické násilí,” podotýká Aleš Michal.
Volbě prezidenta u nás věnujeme mnoho pozornosti, což by vzhledem k jeho omezeným pravomocem mohl být spíše paradox. „Některé velmoci, jako např. USA, mají velmi silnou roli prezidenta – proto jí přikládáme větší váhu, než u nás doopravdy má.” Aleš dále zdůraznil historický kontext: „Někteří prezidenti, např. Masaryk nebo Havel, kolem sebe měli jistou neformální auru, skoro až zbožštělou. To je dáno zejména nastavením za první republiky – došlo k rychlému skoku mezi monarchií a republikou, a prezident do sebe absorboval jistou dávku té neformální autority císaře. A samozřejmě, je to ovlivněno také zavedením přímé volby.”
A co si Aleš Michal myslí o přímé volbě? „Není to dobře. Do našeho parlamentního systému ten prvek jednoduše nezapadá. Reálné pravomoci se tak hrozně vzdalují pravomocem napsaným v Ústavě. Kvůli tomu vnímáme prezidenta jako silnějšího, než by ve skutečnosti měl být. Česká Ústava funguje na základě nějaké interakce institucí, a pokud je prezident posílen, nabourává to vztahy mezi těmi institucemi.” Podle Aleše by prezidentské volby také neměly být protiváhou voleb parlamentních – proti vládě se občané mají vyslovovat jen právě v parlamentních volbách. „Tato interpretace je pro mě dalším důkazem, že ta přímá volba není správně,” míní Aleš Michal.
Také se kvůli přímé volbě řeší spousta nepodstatných otázek, spousta věcí, které prezident nemůže vůbec ovlivnit. „Prezident však lidem opravdu může pomáhat – může nastolovat témata (o čem se ve společnosti bude mluvit), měl by komunikovat se znevýhodněnými lidmi v naší společnosti, zastávat se nejslabších. Prezident může také lobbovat ve sněmovně, neformálním tlakem může klidně nastolovat agendu,” uzavírá doktorand Aleš Michal.
Svůj moderátorský debut si během tohoto Piva s Akademikem odbyl Petr Kastner, a my mu tak přejeme hodně štěstí při dalším moderování. Pokud Vás informace z debaty obsažené v tomto článku zaujaly, sledujte naše sociální sítě, ať Vám příští podobná debata neunikne!
Text: Ondřej Huth
Foto: Eliška Prostřední