V březnu minulého roku byly všechny vzdělávací instituce nuceny reagovat na zhoršující se pandemickou situaci a vyhlášení nouzového stavu. Došlo tedy k přizpůsobení a zavedení distanční výuky. Po roce, kdy všichni žáci museli alespoň část roku strávit vzděláváním se na dálku, vyvstává otázka, jak si Česká republika vede v online vzdělávání. Právě tomuto tématu se věnovala debata Politologického klubu FSV UK s názvem Rok bez školy aneb debata o fungování distančního vzdělávání moderovaná Františkem Tichým. Do první části věnující se zejména základním a středním školám přijali pozvání náměstek MŠMT Jaromír Beran, ředitel základní školy Štefan Klíma, učitelka na základní škole Lucie Říhová a ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. V druhé části zaměřené na dopady distančního vzdělávání na studenty vysokých škol a jejich zdraví byli hosty rektor Masarykovy Univerzity Martin Bareš, ředitelka Odboru vysokých škol MŠMT Karolína Gondková a Iva Štětovská z katedry psychologie na FF UK.

Hned od počátku debaty upozorňoval Tomáš Zatloukal na fakt, že je nemožné kvalitu  výuky během pandemie generalizovat, protože vždy záleží nejvíce na samotném učiteli. „Kvalitně vedená a realizovaná distanční výuka může být ve výsledku efektivnější než horší prezenční výuka,” doplnil. Jako hlavní výhodu vnímal možnost žáků podílet se na organizaci výuky, plánovat své vzdělávání a také zlepšení digitálních dovedností na straně žáků i učitelů. Lucie Říhová jako učitelka ve vyloučené lokalitě i Štefan Klíma se shodli, že každá škola měla minulé jaro jinou výchozí pozici. V některých školách už byli učitelé i žáci zvyklí pracovat s digitálními technologiemi, ale oproti tomu u některých dětí, zejména ve vyloučených lokalitách, bylo zpočátku nutné děti vybavit počítači, tablety nebo internetovým připojením, aby se s nimi učitelé vůbec mohli spojit. „Neřekl bych, že se aktuálně jedná pouze o dvou rychlostní vzdělávání, ale o více rychlostní vzdělávání. Situace se opravdu liší školu od školy a dokonce i třídu od třídy. A to, jak se s tím vyrovnat, bude dlouhodobější proces, se kterým se školy a učitelé budou muset vypořádat. Samozřejmě za podobory státu, který je připravený do obnovy fungování škol investovat,” dodal náměstek Jaromír Beran s tím, že zkracování prázdnin nevnímá jako vhodné řešení. Klíma ještě doplnil, že v poslední době vnímá rozšiřující se paniku ohledně psychického zdraví žáků, neprobraného učiva nebo nedostatku praxí. „Ano, máme tady nějaké skluzy, bude potřeba některé věd doplnit, ale já věřím, že je možný systém, který nám například během dvanácti měsíců dovolí naučit všechny naše žáky tak, aby mezi nimi nebyl žádný zásadní rozdíl,” upozornil. Říhová ještě dodala, že velký potenciál vidí ve využití studentů pedagogických oborů, kterým v dnešní době chybí praxe a pro jednotlivé žáky, kteří se při distanční výuce ocitli v nějakém deficitu by mohli být velkým přínosem. 

Jedním z témat debaty byla také nová podoba maturit a přijímacích řízení. Pan náměstek Beran shrnul hlavní novinky: „Co se týče maturit, tak pro osoby v karanténě nebo s pozitivním výsledkem testu na covid byl přidán další náhradní termín, nově byl také přidán jeden termín pro žáky, kteří byli napoprvé neúspěšní. Didaktický test z Českého jazyka byl prodloužen na 86 minut, z cizího jazyka na 111 minut a z matematiky na 135 minut. Další úpravy už jsou potom na ředitelích středních škol. A pro bližší informace doporučuji navštívit stránky Ministerstva školství.” Později ještě doplnil, že vnímá maturitní zkoušku jako součást českého vzdělávacího systému, která má svůj význam i ve vztahu k vysokým školám a aktuálně nevnímá důvod proč ji rušit, protože většina studentů se na ni poslední roky nebo minimálně měsíce připravovala a i forma distančního vzdělávání měla být vedena směrem k ukončení maturitní zkouškou. Navíc byla maturita upravena, zjednodušena a pro vytížené studenty například ze zdravotnických oborů zcela zrušena, protože oni se na zkoušku nemohli z důvodu státem nařízené pracovní povinnosti připravovat. Zároveň ale nepopíral, že o podobě a celkové koncepci maturit je dobré se v budoucnu bavit. Všichni hosté se také shodli, že je potřeba nezapomínat na žáky tříletých výučních oborů, kterým nebyla rok umožněna ve škole praxe a jejiž situace je daleko komplikovanější než u studentů maturitních oborů. 

Poté se přesunula debata do své druhé části zaměřené na vysoké školy a jejich studenty, kteří strávili doma nejvíce času ze všech studentů v Evropě a hned první otázka na rektora Masarykovy Univerzity Martina Bareše a Ivu Štětovskou z katedry psychologie UK zněla, zda česká vláda na vysokoškoláky nezapomněla. Oba hosté se shodli, že podle kroků a opatření týkajících se otevírání, testování nebo očkování se opravdu zdá, že vláda vysoké školy, ale i ostatní školy a vzdělávací instituce částečně přehlédla. “Vnímám zde určitou dichotomii v přístupu ke službám, obchodu a zábavě. Opravdu mě mrzelo, když se začalo uvažovat o otevírání zábavy včetně hokeje nebo fotbalu a to jsem veliký sportovní fanoušek, ale vysoké školy zůstávají zavřené”, dodal Bareš. 

Moderátor zmínil studie Univerzity Karlovy i Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které se obě shodovaly na faktu, že zatím není potvrzeno, že by opravdu vysoké školy byly významným ohniskem nákazy koronaviru, ba naopak studenti se poté o to častěji nakazili ve svých rodinách. Hosté shodně reagovali, že pokud by se tyto studie potvrdili a Ústavní soud by zavření škol prohlásil za protiústavní byla by potřeba určitá odpověď, ale na druhou stranu v době sílení pandemie nebyly tyto informace zcela známy a je potřeba dívat se spíše do budoucnosti a reflektovat tyto nové informace v postupu rozvolňování a případně v dalších vlnách pandemie. 

Co se týče duševního zdraví studentů Iva Štetovská poznamenala, že dopady se budou u mladších dětí a například studentů vysokých škol velice lišit. Velice náročnou vidí situaci u současných prvních ročníků vysokých škol, které nejprve maturovali ve zcela specifickém režimu a poté většinou ani nestihli nastoupit do nové školy a rovnou přešli na distanční výuku. „Opravdu hodně lidí v sobě objevilo schopnost být odpovědný, samostatný a pracovat s nějakou pevnou vůlí a musím říct, že je samozřejmě velká otázka jak to dopadlo na studenty, ale ve velkém to dopadlo také na učitele, kteří mají úplně jinou formu zátěže. Takže bych chtěla zdůraznit, že proces vzdělávání má dvě strany a nejvíce záleží na jejich spolupráci, protože ani jedna to sama neutáhne,” doplnila s tím, že dopady na duševní zdraví jsou viditelné u všech žáků a studentů a nelze říct, na koho dopadají více, každopádně studenti vysokých škol jsou podle ní na distanční vzdělávání díky své větší vyspělosti a samostatnosti lépe vybavení. 

Gondková i Bareš se shodli, že vysoké školy a univerzity mají co se týče podoby výuky mnohem větší samostatnost a podmínky se snažili co nejvíce přizpůsobovat situaci. Jako příklad uvedl pan rektor změny studijních řádů, aby mohli studenti postupovat do dalších ročníků s méně kredity, prodloužení zkouškového období nebo změny samotných programů. Zároveň přirovnal celou situaci s covidem k zastavení akutního krvácení, kdy teď jsme ve fázi, kdy se snažíme co nejvíce zmírnit největší dopady, ale zatím jsme se vůbec nedostali k procesu hojení, rehabilitace a návratu do klasického života a vzdělávacího nebo pracovního procesu. „Tento proces nás nebude provázet týdny ani měsíce, ale může trvat léta a je potřeba se o tom bavit a široce o tomto tématu diskutovat.”

S tím souvisí poslední téma debaty, kterým byla psychologická pomoc. V rámci většiny univerzit fungují poradny, na které se mohou studenti obrátit. Například v rámci Univerzity Karlovy takto vychází cca 1 psycholog na 2 tisíce studentů. Poptávka po těchto službách podle Štetovské stoupá a zároveň vnímá jako pozitivní trend, že se studenti méně ostýchají říct si o pomoc. Gondková ještě doplnila, že MŠMT se chystá o tomto tématu diskutovat v rámci konferencí a také připravuje projekty, kde by si vysoké školy mohly předávat příklady dobré praxe a kde by se diskutovat o tom, jak mají být takové poradny a služby koncipovány. 

Na konci debaty hosté děkovali všem vysokým školám, jejich zaměstnancům a také studentům a vyjádřili naději v tom, že z celé situace si všichni nakonec budou moci odnést i něco pozitivního a že nás jako společnost v některých aspektech zase posune o kousek dál. 

Text: Lucie Hegerová