Dnes je to již víc než rok od momentu, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Tento ničím nevyprovokovaný akt agrese si ještě v předvečer invaze dokázal málokdo představit. Celý svět na druhou stranu ohromilo, jak statečně se od té doby Ukrajina brání. Západ se semkl při společné podpoře ukrajinských hrdinů i sankcích uvalených na Rusko. Změny jak v mezinárodních institucích, tak v naší společnosti jsou velké – zejména proto jsme uspořádali debatu s názvem „Rok poté: debata o proměnách české společnosti po ruské invazi na Ukrajinu“. Vynikajícími hosty byli vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný, politoložka Petra Guasti a analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček, debatu vedl náš moderátor František Tichý. Jak zareagovaly na válku na Ukrajině mezinárodní instituce? Jak se proměnila česká společnost? Jakým způsobem se může konflikt dál vyvíjet a v čem je Česko jako Hobitín? I takové dotazy v debatě zazněly.
OSN – co s ruským právem veta?
Debatu zahájil náš moderátor František Tichý otázkami směřujícími na první z mezinárodních institucí, OSN. Docentka Guasti zmiňuje myšlenku, která rezonuje: „Já si myslím, že mezinárodní organizace jsou pouze tak silné, jak jim to jejich členské státy dovolí. Bezzubost OSN je prostě nejmenším společným jmenovatelem toho, na čem jsou členské státy ochotny se dohodnout.“ Úplně nejlepší by pak bylo, kdyby Rusko nebylo uznáno nástupnickým státem SSSR (nástupnický stát je stát, který nahradil zaniklý stát a převzal jeho mezinárodní závazky a právní odpovědnost, pozn. redaktorky), míní Guasti.
Řeč přichází i na rezoluci ES-11/1, přijatou 2. 3. 2022 Valným shromážděním OSN, ve které 141 států světa odsoudilo ruskou agresi na Ukrajině. Mezi 35 států, které se hlasování zdržely, se zařadila Čína, nebo třeba Indie, tradičně považována za spojence demokracie. Čím si tuto situaci Guasti vysvětluje? „Já si myslím, že státy se chovají v geopolitickém prostoru racionálně, mají nějaké zájmy. V Indii k té erozi demokracie dochází. A dochází k ní na pozadí světového dění, jenom se tam nezaměřují ty reflektory. V Indii se objevuje zajímavý mix technokratického a nativistického populismu.“ Indie podle ní ví, že ještě potřebuje nějaký čas na to, aby byla v lepší geopolitické pozici, a nechce tedy svoje karty ukazovat předčasně.
Dalším okruhem hovoru je samozřejmě Rada bezpečnosti OSN, paralyzovaná kvůli ruskému právu veta. Analytik AMO Pavel Havlíček říká, že tato situace moc řešitelná není. „Ta paralýza je pro současné uspořádání OSN typická. Po reformě už se volá desítky let.“ Doplňuje ještě, že jsme současnou podobu Rady bezpečnosti zdědili z období studené války, kdy byly stálými členy velmoci s přístupem k jaderným zbraním.
Od té doby se uspořádání nijak nezměnilo, a to v současné době působí problémy v podobě nemožnosti uspokojivě řešit geopolitické konflikty. „A samozřejmě, pokud se nějaká věc týká Ruska, je tam ještě Čína, aby ho kryla, a platí to i naopak.“ Havlíček ale navazuje na pozitivnější notě. „Já osobně vnímám roli těch mezinárodních organizací i velmi normativně, protože je v nich síla toho světového společenství. Skrze OSN jako celek totiž může světové společenství vyjádřit, jak se k té invazi staví.“ Dodává, že právě to probíhá skrze rezoluce Valného shromáždění už od roku 2014, kdy Rusko poprvé napadlo Ukrajinu a anektovalo Krym. Doplňuje ale, že bychom se neměli nechat tímto uchlácholit, protože OSN zkrátka už od roku 2014 nebylo schopno ukončit tuto válku a zavést mír, což by mělo být jeho schopností. Svou promluvu končí Pavel Havlíček nadějí, že až skončí válka, celé uspořádání by se konečně mohlo začít měnit.
Na otázku OSN navazuje i třetí panelista, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. „Co může OSN dělat, je sypat na Ukrajinu peníze. A může taky pomoct s uprchlíky.“ Populární modré přilby (mírové síly OSN, pozn. redaktorky) se podle něj na Ukrajině určitě neukážou, právě kvůli ruskému vetu. „OSN taky může hlasovat o omezujících režimech, které se potom mohou v pozitivním smyslu dotknout ukrajinské ekonomiky – takže umožňovat vývoz obilí a celkově zboží přes černomořské přístavy.“ Dodává, že právě to se dnes děje pomocí tzv. solidarity lanes. Záleží ale podle něj také na tom, co se s takto distribuovaným zbožím děje dál. Do cíle totiž dorazí úplné minimum obilí, zbytek skončí v tureckých kontejnerech nebo v Polsku, kde se tím ale ničí existující trh s obilím. Řešením by podle Kopečného bylo domluvit tarify na vývoz do Afriky či začlenit ukrajinskou pšenici do humanitárních projektů, aby skutečně našla svoje využití.
Poslední věc, kterou by mohla OSN přispět, zmiňuje analytik Havlíček. Je jí zřízení tribunálu pro válečné zločiny Ruské federace. „Tohle bude také vznikat na půdě OSN, a bude to pravděpodobně rozhodnutím Valného shromáždění. Právě proto by nás OSN mělo zajímat, i kvůli poválečnému vývoji v samotném Rusku.“
EU – jsou sankce efektivní?
Přesouváme se k druhé důležité mezinárodní organizaci, a tou je Evropská unie. Ta přispívá hlavně sankcemi namířenými ekonomicky i politicky proti Rusku, nedávno jich vydala už 10. balíček. „Sankce efektivní jsou, budou se projevovat postupným propadem ruské ekonomiky. Co je v tuhle chvíli hodně důležité je dodržování sankčního režimu,“ komentuje Tomáš Kopečný. Dochází k obcházení sankcí přes sousední státy Ruska. Státy EU totiž místo Ruska exportují do černomořských států (ČR například nejvíc do Kazachstánu). Rusko poté z těchto států nakupuje obrovské množství bílé elektroniky (jako jsou třeba pračky a sušičky) a jejich součástky používá na výrobu zbraní. „Ve chvíli, kdy se odřízne i tento poslední zdroj, budou sankce ještě efektivnější. Už teď muselo Rusko změnit své dodavatelské řetězce, jejich HDP kleslo o 4 %. Na prodeji ropy získalo polovinu toho, co minulý rok.“
Kopečný také upozorňuje, že podle něj Rusko nikdy nezkrachuje. „Ti lidé nejsou zvyklí na západní styl života, současnou situaci vlastně ani neberou jako nějakou ztrátu.“ S tím souhlasí i docentka Guasti: „Skvělým PR Ruska bylo, že si lidé na Západě myslí, že to v celém Rusku vypadá jako v Moskvě nebo v Petrohradu. To je velmi podobné tomu, jak to vypadá v Evropě. Za Uralem skoro nikdo nemá splachovací záchod. Naše velká chyba byla se domnívat, že ta země není tak odlišná, a ona by přitom nemohla být odlišnější.“ Petra Guasti také zmiňuje, že Rusko na rozdíl od USA nemá sklady na ropu. To tedy znamená, že ropu musí buď prodat, nebo vylít. A ve chvíli, kdy ji nemá skoro komu prodávat, tak si kupci jako Čína či Indie mohou diktovat cenu. „Proč by tedy Indie nebo Čína hlasovaly proti Rusku, když teď mají ropu tak levnou, jako ji nikdy neměly?“ ptá se Guasti.
Podle Pavla Havlíčka mají sankce navíc význam i pro nás. „Dáváme tím najevo, že to není v pořádku. Jsme schopní se v 10 balících sankcí semknout a přesvědčit i Maďary, že to má smysl.“ Efekt nějakého dlouhodobého zaostávání Ruska díky sankcím můžeme podle něj pozorovat už od roku 2014. „Sankce dokázaly zlikvidovat celé sektory ruské ekonomiky – výrobu automobilů, udržování flotily atd., a bude jich postupně přibývat.“ Zároveň ale dodává, že stále existuje prostor pro zlepšení implementace a vymáhání sankcí.
„Dobrá zpráva je, že jsme 12 měsíců jako EU dokázali udržet jednotný postup vůči sankcím, je to něco, co Putin dlouhodobě podceňuje.“ říká Havlíček. Otázkou je podle něj také budoucí postoj členských států k Ruské federaci, který není zdaleka jednotný. „Jedna skupina říká, že když teď jsme on the same page, pojďme to zakonzervovat a udělat nějakou strategii, která nás do budoucna povede, druhá je opatrnější a říká, že se na tom nechce rozhádat a že bychom to měli nechat tak, jak to je.“ Na otázku vývoje EU navázala se svou odpovědí také Petra Guasti: „To, co je pro mě hodně důležité, je přesun těžiště moci EU směrem na východ. A vnímání role malých a středních států.“ Zmiňuje také, že ČR je po úspěšném předsednictví atraktivním hráčem, o kterého je zájem. Naše role se proměňuje.
NATO – bezpečnost především?
„Obecně bych chtěl říct, že EU je dobrá na dělání peněž, NATO zase na obranu. Naopak to nefunguje.“ říká Kopečný. Dodává, že Evropská unie slouží právě k proplácení peněž za zbraně, které posílají členské státy na Ukrajinu, sama ale nic kupovat nemůže kvůli zákazu v zakládajících listinách. Pokračuje tím, že role NATO vzhledem k válce na Ukrajině je pro všechny obrovským zklamáním. „Je to instituce, která nebyla schopná přispět ničím konkrétním. Členské státy ano, NATO jako instituce? Nic kromě symbolických kroků a politických prohlášení.“
Přitom podle Havlíčka by NATO mohlo přispět něčím víc: „Role NATO mohla být daleko větší, praktičtější, třeba v oblasti školení ukrajinských vojáků. Tohle řeší jednotlivé členské státy a ta instituce podle mého zatím nezafungovala tak, jak mohla. Přitom existuje historie spolupráce mezi NATO a Ukrajinou.“
Dopady na českou společnost
Mezinárodní instituce doznaly změny i v očích české populace. Dle dat Centra pro výzkum veřejného mínění silně narostla podpora jak Severoatlantické aliance, tak Evropské unie. „Nejsilnějšími pocity od začátku války na Ukrajině byl strach a nejistota – členství v NATO a EU nám dodává pocit bezpečí,“ říká k tomu Pavel Havlíček, „naši občané většinou zastávají názor, že tyto dvě instituce zaujaly dobrý postoj. Obě jsou pro nás takový bezpečný přístav.“
„Česká společnost nemá žádné konkrétní strachy, ekonomicky se cítí silná, nemáme strach o naši bezpečnost. Máme ale jakýsi úplně neurčitý strach,“ dodává Guasti data získaná institutem SYRI, jehož je členkou. Dle nich se Češi bojí víc než občané okolních zemí, nejsou však schopni říct čeho. „Co nám teď chybí je nějaký smysl nebo cíl života. Díváme se jako společnost příliš dozadu, chybí nám velké vize. Přála bych si, abychom se dívali víc kupředu, to by nám mohlo také pomoct od toho strachu,“ říká Guasti.
Mezinárodní uznání si česká společnost získala ohromnou podporou Ukrajiny prostřednictvím neziskových organizací (ta činila 5 milionů eur od asi 200 000 lidí), také vlnou solidarity vůči ukrajinským uprchlíkům. „Co se týče války na Ukrajině, není Česko rozdělené, ale spíš rozdělované. Na druhou stranu, naší největší silou je občanská společnost,“ míní Petra Guasti.
Tomáš Kopečný přidává další zajímavý pohled. „Česko je jako Hobitín. V době míru si stejně jako hobiti všímáme těch svých dýní, moc necestujeme. Ale jakmile přijde velká krize, ukazuje se, že tahle alegorie s Hobitínem je naprosto přesná: probudil se prsten, Sauron ho volá, Putin zaútočil na Ukrajinu. A ne jeden Bilbo Pytlík, v ústrety tomu velkému zlu nás vyrazilo 200 000. My hobiti, jako česká společnost, jsme ukázali, co v nás je. Tahle zkušenost, že se můžeme postavit zlu, je velká náplast na neaktivitu v letech 38 a 68 – do budoucna nám to jako národu může hodně pomoct.“
Pavel Havlíček k tomu dodává: „Těchto posledních 12 měsíců nám celospolečensky dalo vizi, co by Česká republika měla být, kam bychom se měli vyvíjet. Tohle jsou formativní okamžiky.“ Pokud tedy hledat na ruské invazi nějaká pozitiva, jedním z nich je určitě reakce české společnosti. „Neliberální politici chtějí pasivní národ, nechtějí národ, který je sebevědomý v tom, co může dokázat. My teď sice víme, že nedokážeme všechno, ale že to rozhodně má cenu zkoušet. A to si myslím, že je skvělá zpráva,“ uzavírá tuto část diskuze Petra Guasti.
Vývoj konfliktu do budoucna a rekonstrukce Ukrajiny
Stejně důležitý jako vývoj české společnosti je však budoucí vývoj války na Ukrajině. Pavel Havlíček vidí v zásadě 4 možnosti: vítězství Ukrajiny, vítězství Ruska, zmražený konflikt a nekončící válka (v nekončící válce se na rozdíl od zmraženého konfliktu posouvá bojová linie, ani jedna strana však nemůže získat rozhodující výhodu). „Tři z těchto čtyř možností jsou pro Ukrajinu špatné, a proto by měl Západ mít dlouhodobou strategii, jak pomoci Ukrajině definitivně zvítězit. Důležitá bude v tomto ohledu i komunikace s veřejností, podpora Ukrajiny není například v Německu nebo v Itálii stejně velká jako u nás,“ dodává Havlíček.
Budoucí vývoj konfliktu je důležité vnímat právě i z mezinárodního hlediska. Největším dárcem Ukrajině jsou Spojené státy americké, celkem poskytly již přes 70 miliard dolarů. Joe Biden a demokraté jsou pomoci Ukrajině nakloněni, někteří republikáni jsou však kritičtější. „Pokud Ukrajina zvítězí, mělo by to být do inaugurace příštího amerického prezidenta. To nám dává necelé dva roky, nikdo neví, jak to potom může dopadnout,“ komentuje Petra Guasti. „Joe Biden vždycky byl spíš jestřáb, výsledek války na Ukrajině bude jeho dědictví. Chtěl by, aby jeho odkazem bylo vítězství Ukrajiny.“ Tento cíl bychom si dle docentky Guasti měli klást všichni.
Co se týče rekonstrukce Ukrajiny, ta probíhá již od prvních měsíců konfliktu. Na Ukrajině působí mnoho neziskových organizací, proudí tam velké investice i dotace. Na toto téma je odborník Tomáš Kopečný: „Nutná je jak obnova materiální, tak obnova společenská. Dochází už k obojímu, celkově se počítá s náklady ve stovkách miliard euro. ČR by se měla, stejně jako v případě dodávky zbraní, snažit být na špici – doteď jsme dokázali, že jde dodat ty věci, které se ostatní dodávat báli.“ Jako první země jsme dodávali tanky, jako první země musíme také hodně do Ukrajiny investovat.
Problém s investicemi pro Ukrajinu nastává kvůli korupci. S tou se země stále potýká. „Je těžké dávat hlas neziskovým organizacím, které upozorňují na problém s korupcí na Ukrajině, a zároveň nenahrávat Rusku,“ dodává k tomu Kopečný. Pozitivněji však fenomén korupce na Ukrajině komentuje Petra Guasti: „Je důležité si uvědomit, že velká část korupční sféry už na Ukrajině není. Například Viktor Medvedčuk (ukrajinský oligarcha s vazbami na Putina, pozn. redaktora).“ Situace kolem korupce se na Ukrajině od začátku války opravdu zlepšila, rozhodně však ještě není vyhráno. „Co se týče boje s korupcí, mohla by si Ukrajina vzít příklad z Rumunska. Při vstupu do EU mělo s korupcí velké problémy, ale zejména díky monitorování ze strany Evropské unie se situace rapidně zlepšila,“ dává naději Petra Guasti.
Zbývá už jen dodat, že i my za Politologický klub upřímně věříme ve vítězství svobodné Ukrajiny.
Pro další podobné debaty nás sledujte na sociálních sítích. A pokud chcete také pomoci Ukrajině, můžete přispívat pomocí jednoho z odkazů na stránce https://www.stojimezaukrajinou.cz/jak-pomoci.
Хай живе вільна Україна!
Text: Tereza Franzeová, Ondřej Huth
Foto: Tereza Šírlová