Pandemie koronaviru sužuje svět již rok. Kromě nárůstu nemocných a úmrtí zažíváme také strmý nárůst vzniku a šíření dezinformací týkajících se nejen nemoci, ale i pomyslného světla na konci tunelu, vakcíny. Ta měla být cestou z pandemické krize, nedůvěra veřejnosti k ní je ale stále značná. Jak máme poznat mýty od skutečných informací ohledně očkování a dokáže nás vakcína spasit? I těmito otázkami se zabývala debata Politologického klubu ve spolupráci se spolkem Medici PRO Očkování Naděje jménem vakcína: Proč jí lidé nevěří? Hostem této debaty byla novinářka specializující se na oblast dezinformací, fake news a hoaxů v medicíně Ludmila Hamplová. Dále naše pozvání přijal Tomáš Čejka, student 5. ročníku oboru Všeobecné lékařství na 2. lékařské fakultě UK a člen spolku Medici PRO Očkování.  

Debatou, která se konala 18. února, nás provázel člen Politologického klubu Jan Volenec. Hlavními tématy nebyla vakcína proti koronaviru jako taková, ale panující skepse a nedůvěra ve vakcinaci obecně. S tím jsou úzce spojeny mýty a dezinformace, kterých se týkala první otázka směřující na Tomáše Čejku. Podle něj první mýty vznikaly tak, že lidé zjednodušovali jevy, které si nedokázali vysvětlit z důvodu nedostatků informací. „Když viděli blesk, tak si za něj dosadili boha blesku.“ Zároveň dodává, že v současnosti je stav přesně opačný. Lidé mají informací až příliš a sami neví, jak je regulovat a rozeznávat jejich pravdivost. „Oproti tomu dezinformace ale mají určitý cíl a vznikají schválně za účelem nějakého profitu, ať už ekonomického nebo politického,“ vysvětluje Čejka.

A v čem tkví nebezpečí stále častěji se vyskytujících fake news? Hlavní problém vidí Čejka v tom, že lidé přestanou věřit odborníkům a vakcínám. Jako příklad uvádí vakcínu proti spalničkám. „V roce 2009 jsme dosáhli proočkovanosti 98 % a nebyl zde žádný případ spalniček. V roce 2017 už jen 83% proočkovanosti a je zaevidováno 136 případů, dále pak v roce 2019 skoro 600 případů,“ upřesňuje. Tím připomíná jednu z nejrozšířenějších fake news týkající se očkování v době před covidem. Po sociálních sítích se šířila informace, že vakcína proti spalničkám zvyšuje u dětí riziko autismu. Toto tvrzení bylo několikrát vědci vyvráceno, nicméně nedůvěra ve vakcinaci v určité části společnosti přetrvala dodnes. „U vnímání vakcíny proti spalničkám a té proti koronaviru se objevil jeden společný prvek, a to představa, že jakmile se objeví nějaký zdravotní problém v podobném časovém úseku jako očkování, tak za to může vakcína samotná,“ porovnává situaci dnes a před lety Hamplová. Zároveň dodává, že dle jejího názoru jsou nejvíce nebezpečné ty dezinformace, které jsou založené na jedné pravdivé informaci, okolo níž je nabalena hromada lží. Oddělit pak od sebe tyto složky je prakticky nemožné.

Šíření fake news je v dnešní době čím dál tím jednodušší. Při stále vyšším počtu uživatelů sociálních sítí jako je například Facebook, se dezinformace dostávají k více lidem než kdy dřív. Jak proti dezinformacím bojovat? Oba hosté se shodli na tom, že při vyvracení a potlačování fake news je třeba je neopakovat. I o to se Medici PRO Očkování snaží na svém webu či na přednáškách, které pořádají při příznivé epidemiologické situaci na středních školách. Podle Čejky je velmi důležité rozvíjet a podporovat u lidí kritické myšlení. Promyšlený boj proti fake news ale dle Hamplové v České republice chybí. „Bohužel u nás není nějaký systematický program ze strany státu, spíš se o tom pouze mluvilo. Na stránkách

ministerstva vyjde seznam zpráv, které jsou dezinformační a není ani vysvětleno, v čem nejsou pravdivé. Stát totiž v tomto ani bojovat nezačal, ale rovnou složil zbraně,“ komentuje Hamplová postoj, který zaujalo ministerstvo zdravotnictví. Dále dodává, že u nás se o osvětu snaží spíš neziskové organizace a seriózní média nežli státní správa.

Jako jedna z variant řešení koronavirové krize se často zmiňovalo tzv. promoření společnosti. Při řízeném promoření by se maximálně izolovala nejohroženější skupina (staří a nemocní) a zbytek populace by se volně vystavil viru. Postupně by se vybudovala kolektivní imunita a obyvatelstvo by bylo vůči viru odolné. Tento návrh řešení se setkal s velkou vlnou nevole a v naší společnosti k němu nakonec nedošlo. „Taktika promořování je rozhodně špatně, už teď je náš zdravotní systém přehlcený, nemocnice nemají kapacity, pacienti jsou převáženi z krajů do krajů. Kdybychom se teď začali promořovat, rapidně vzroste úmrtnost a nebude se mít kdo o pacienty starat,“ nastiňuje případný scénář Čejka. Přitom cílené prodělání nemoci covid-19 je dle jeho názoru velmi nebezpečné. „Přibližně 40 % lidí má dlouhodobé následky, například poškození plic a cévního systému. Dochází také k zajizvení plic, které je trvalé, ti lidé už si třeba nikdy nezaběhají,“ dodává. Navíc prodělání covidu nezaručuje, že už je člověk navždy imunní, naopak jsou případy, kdy lidé onemocněli podruhé. Kolektivní imunita získaná vakcinací je dle Čejky mnohem rozumnějším řešením. 

Jako nevhodnou variantu vidí promořování i Hamplová. „Promořování znamená to, že si dobrovolně vylosujeme v našem okolí někoho, kdo prostě v důsledku té nemoci zemře. Tohle je potřeba si zcela otevřeně říct.“ Dále vysvětluje, že tzv. rizikoví nejsou lidé zavření někde v rezervaci, ale naši přátelé a příbuzní. Například diabetiků je v české populaci minimálně jeden milion, takže v každé rodině je pravděpodobně alespoň jeden diabetik. Jako další problém vidí to, že ani zdraví mladí jedinci nemají záruku, že s nemocí covid-19 neskončí na jednotkách intenzivní péče. „Před pár dny jsem komunikovala se svým kamarádem, co slouží na covidové jednotce. Říkal mi, že o život mu tam bojuje někdo, kdo se narodil v roce 2002. Covid opravdu nemá těžký průběh jen u starých a nemocných lidí.“

Velmi často zmiňovanou dezinformací je i tvrzení, že vakcína byla vyvinuta příliš rychle, a proto je nebezpečná. Čejka vysvětluje, jak je možné, že byl vývoj tak krátký: „Většinu času vývoje vakcíny zabírá administrativní část. Když se na něm podílí jeden či několik málo týmů, musí si žádat o granty, zajišťovat financování a tak dále. Takový standardní vývoj pak trvá asi 10 až 15 let.“ Zrychlenému procesu pomohlo také vysoké financování, do vývoje vakcíny proti viru SARS-CoV-2 bylo investováno více než do boje proti HIV za celou dobu jeho výskytu. Zároveň výrazně pomohl již probíhající vývoj očkování po epidemiích SARS a MERS v předchozích letech. 

K závěru debaty moderátor cituje výrok Hamplové ze článku pro Zdravotnický deník: „Útok na vakcinaci není jen byznys, ale i snaha o rozvrat demokracie.“ Novinářka dodává, že vnímá vakcínu Sputnik V jako nástroj ruské propagandy. „Zdravotní téma se pak propojuje s nějakými většími politickými zájmy a v tu chvilku je třeba, abychom byli velmi obezřetní.“

Text: Bára Pilná