Od předsednictví České republiky Radě Evropské unie již uběhl skoro rok, od voleb do Evropského parlamentu nás však stále dělí necelých osm měsíců. Tento čas nám poskytl ideální prostor pro bilancování české role v Evropské unii i jejího fungování jako celku. V tom nám byli nápomocní tři vážení hosté: místopředsedkyně Evropské komise a eurokomisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová, ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák a profesor z Institutu mezinárodních studií FSV UK Ivo Šlosarčík. Jejich diskuzi za Politologický klub vedl moderátor Benjamin Horák.
V úvodu debaty nebylo možné vyhnout se aktuálnímu tématu konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Hosté diskutovali nad prohlášením šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyen, že Evropská komise v reakci na probíhající krizi ztrojnásobí dávky humanitární pomoci civilistům v pásmu Gazy a bude pokračovat v úzké spolupráci s OSN a jejími agenturami, ale zároveň zdvojnásobí kontrolu toků peněz, aby zabránila jejich využití teroristickým hnutím Hamás.
„Neměli bychom říkat, že ztrojnásobíme pomoc, je to politicky nešťastné vyjádření,” kritizoval výrok ministr Dvořák. Vysvětlil, že takový výrok způsobil více škody než užitku, protože rozjitřil emoce. Každá pomoc, ať už humanitární nebo rozvojová, totiž podle něj pomáhá Hamásu. „I peníze na matrace ulevují rozpočtu, který potom může jít na zbraně,“ doplnil.
„A preferoval byste, pokud bychom posílali stejnou částku, jako když tam byl relativní klid?“ kontrovala mu eurokomisařka Jourová.
Profesor Šlosarčík poté komentoval, jak může Evropská unie pomoci k deeskalaci konfliktu. Kladl důraz především na to, aby se nechovala technokraticky, ale jako geopolitický hráč, jelikož i technokratická řešení takto vypjatých otázek mají svou politickou dimenzi. Tvrzení, že je Evropská komise technokratická, Jourová odmítla.
Následně se moderátor paní eurokomisařky zeptal, jak by zhodnotila vlastní působení v Evropské komisi.
„Moje pozice je v tomhle nejpolitičtější z Evropské komise – na rybářství nebo volném trhu si tolik nepřátel neuděláte,“ žertovala. Vysvětlila, že se zabývala otázkami, kvůli kterým chodí lidé do ulic, jakou jsou lidská práva, gender nebo nezávislost médií. Vyzdvihla především své úspěchy v oblasti ochrany soukromí na internetu, digitální agendy, regulace umělé inteligence nebo mediální zákon a zřízení postu evropského prokurátora. Že je Jourová v evropských institucích skutečně uznávanou političkou, potvrdil i ministr Dvořák. Profesor Šlosarčík ocenil, jak Jourová dokázala překlopit amorfní portfolio do konkrétní agendy.
Na přetřes se dostala také otázka nástupce či nástupkyně Jourové a ideálního portfolia pro Českou republiku. Profesoru Šlosarčíkovi by připadala zajímavá oblast rozšiřování EU. Zmínil také vnitřní trh, avšak šanci na jeho získání zhodnotil jako nereálnou.
Úloha vygenerovat kandidáty na eurokomisaře je ve vládě dedikována hnutí STAN. Ministr Dvořák potvrdil, že debata probíhá, zatím však není domluvené nic pevného. Za hlavní cíl označil mít „dostatečně dlouhý seznam lidí, kteří jsou použitelní“. Doufá v získání agendy vnitřního trhu, energetiky nebo dopravy, nemyslí si ale, že je potřeba šít portfolio někomu na míru.
„Portfolio člověku kariéru neudělá, to je naivní představa. Záleží na tom, jakou šarži tam pošlete – silného ministra nebo premiéra do rohu na komisaře pro překlady neposadí,“ souhlasila Jourová. Konkrétní jméno vysněného nástupce sdělit odmítla, prozradila však, jaké čtyři znalosti by měl mít: „Komisař musí znát čtyři věci – své portfolio, dynamiku institucí, procedury EU a lidi.“
Poslední část debaty se věnovala fungování samotné Evropské unie.
„Smlouvy mluví jasně, komisař nesmí kopat za národní zájmy. V praxi to ale vypadá jinak,“ poukázal Šlosarčík na jeden z problémů. Diskutovalo se také o demokratickém deficitu, který Šlosarčík vysvětlil jako „klacek, kterým mlátíte Evropskou komisi a soudy“, tedy „nástroj politického boje středně silné ráže“. Jourová se následně pokusila vysvětlit provázanost všech evropských institucí s volenými zástupci, a to v reakci na obavy, že občany zastupují lidé, které si sami nezvolili.
Zajímavé dotazy padly i v druhé části debaty ze strany publika. Došlo na komentář výsledku slovenských parlamentních voleb, smyslu uskupení V4 nebo budoucí role Věry Jourové v hnutí ANO.
„Přišla jsem do velmi otevřeného hnutí. Poté, co jsem odešla do Komise, hnutí šlo jinam. Nevěřím na catch-all party, jsem příznivcem třetí cesty – podporovat silné a nenechat padnout slabé,“ popsala svůj pohled eurokomisařka. Kandidovat se nyní nikam nechystá.
Řešila se i otázka, jak do evropských institucí dostat více Čechů.
„Věřím v nápravu nešvarů, které v naší zemi máme od dob komunismu. Pokud budou Češi žít s tím, že Evropa je něco nepřátelského s čím si nemáme zahrávat, nikam se nedostaneme,“ komentoval český přístup Dvořák. Připustil ale chybu i ze strany státního aparátu: „Jednání o dosazování Čechů do institucí probíhá, ale moc se nedaří.“ Všichni tři se shodli, že obraz České republiky významně vylepšilo české předsednictví Radě Evropské unie v minulém roce.
Celý program ukončila diskuze o možném rozšiřování Evropské unie.
„Měli bychom se rozšiřovat dříve spíš než později,“ myslí si Jourová, „Problém je ten, že úkoly nemusí plnit jenom nové státy, ale i EU.“ Narážela tím především na diskuzi ohledně nutnosti evropské instituce před přijetím dalších členů reformovat.
„Je jedno, jestli máme 27 nebo 32 komisařů, ale krvavá debata bude o způsobu hlasování,“ vyjádřil obavy nejednoho z evropských lídrů ministr Dvořák.
Všichni tři hosté si na závěr vysloužili dlouhý potlesk, kterým posluchači ocenili možnost nahlédnout (nejen) za oponu Evropské komise a předsednictví Rady EU. Z této zajímavé, často vtipné a občas bouřlivé debaty si však neodnesli jméno potenciálního budoucího eurokomisaře. Budou tak muset na jeho jmenování počkat do příštího roku.
Text: Dominika Odvárková, Jan Parušev
Foto: Michaela Janecká, Tomáš Novotný